Bratislava - Před čtvrt stoletím zažilo tehdejší Československo největší vězeňskou vzpouru. V leopoldovské věznici se po amnestii prezidenta Václava Havla dožadovali propuštění i vězni, kteří na ni neměli nárok. V poslední fázi se do vzpoury zapojilo na tisíc trestanců a ovládli část zařízení. Revoltu potlačily až speciální bezpečnostní jednotky, jimž asistovala i armáda.
Díky amnestii opustilo vězení v Československu v lednu 1990 na 23 000 odsouzených. Z Leopoldova, jedné z nejpřísnějších věznic v zemi, jich mohlo odejít 620. Ostatní, často pachatelé nejzávažnějších trestných činů, ale žádali změny zákonů, aby se i jim tresty zkrátily. Původně nenásilný protest přerostl až v boj se speciálními silami. Těmto událostem ale předcházely skoro čtyři měsíce, kdy část vězňů držela hladovku nebo odmítala poslušnost. Situaci uklidňoval tehdejší ředitel věznice Oto Lobodáš.
„Vlastně tam zůstali většinou lidé, kteří se nedokázali objektivně podívat na podmínky společenské a trestněprávní. Jejich projevy byly stupňované agresivitou,“ vzpomíná Lobodáš.
Zásah trval dvě a půl hodiny a objevili při něm tělo mrtvého vězně. Konečná bilance: pět z jedenácti budov bylo zničených, škody se vyšplhaly na třicet milionů korun. Budova-hrad zcela lehla popelem, úplně zprovoznit se ji podařilo až po čtrnácti letech.
Stanislav, který si tu odpykává šestnáctiletý trest za vraždu, tvrdí, že o vzpouře před 25 lety se dnes mezi odsouzenými mluví jen minimálně. „Když je výročí nebo něco, tak si na to někdo vzpomene, nebo když se tu náhodou vyskytne někdo z odsouzených, kteří tady tehdy seděli, tak vzpomínají někdy na celách,“ říká.
Za vzpouru dostalo sedm desítek vězňů tresty v celkové výši 345 let. Nejhorší chvíle pro věznici ale přišla v roce 1991, kdy sedm vězňů při útěku zavraždilo pět dozorců. V Leopoldově se z toho poučili. „V rámci ústavu je zaměstnáno mnoho odborníků, pedagogů, kteří pracují s odsouzenými adresně, takže poznají jejich úmysly,“ vysvětluje Věra Ballayová, vedoucí oddělení výkonu trestu.
Bývalý ředitel věznice má pořád schované transparenty, na nichž mu vzbouřenci vyslovovali důvěru. Přiznává ale, že šlo o nejtěžší chvíle jeho života.
