Donald Trump bude podporovat mírové řešení mezi Izraelci a Palestinci - podmínkou přitom nemusí být vznik dvou států. Vzkázali to jeho spolupracovníci chvíli předtím, než za prezidentem zamíří izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Americký prezident doufá, že se mu podaří dostat Izraelce a Palestince k jednacímu stolu co nejdříve. Co bude konečná dohoda pro obě strany znamenat, je podle zdroje z Bílého domu zcela na představitelích znepřátelených stran. USA chtějí pod Trumpovým vedením působit jako zprostředkovatel, žádné podmínky dohody diktovat nechtějí.
Konečným cílem je podle představitele Trumpovy administrativy mír, ať už se ho podaří dosáhnout vznikem dvou státu či jiným způsobem. Bývalý prezident Obama považoval řešení dvou státu za jedinou možnost, jak dosáhnout míru v dlouholetém konfliktu.
Obama na své poslední konferenci v Bílém domě uvedl, že snaha o vytvoření dvou států je jedinou možností pro mír na Blízkém východě. Zejména kvůli rostoucím osadám je ale ukončení sporu stále vzdálenější.
Trump už v předvolební kampani hovořil o tom, že se těší, až se zapojí do vyjednávání míru mezi Palestinci a Izraelci. Za správného muže pro tuto misi označil svého zetě Jareda Kushnera.
Netanjahu doufá v konec napjatých vztahů s Bílým domem
Celých osm let na sebe státníci dvou tradičních spojenců museli hledět úkosem. Barack Obama a Benjamin Netanjahu posunuli diplomatickou metu obou zemí na dlouho nevídané dno. Palestina, Írán nebo osady – kvůli tomu putovala mezi Washingtonem a Tel Avivem mnohokrát ostrá slova. Izrael čeká, že s novým nájemcem Bílého domu se vztahy zlepší. Na vzájemných šrámech je co hojit.
„Není pochyb, že pocházíme z odlišné politické tradice a jsme odlišně orientováni. Neznepokojují mne ale tolik neshody s premiérem Netanjahuem jako izraelská politika, jejímž jediným motivem je strach. Vede to ke ztrátě hodnot, které bývaly základem tohoto národa.“
Slova někdejšího prezidenta Obamy, která pronesl v rozhovoru pro izraelskou televizi. Mimo jiné tehdy přirovnal Netanjahua k „hrozbě důvěryhodnosti Izraele“.
Měl tím na mysli hlavně neochotu izraelského vedení k prolomení mírových jednání s Palestinou. Když oba měli možnost o tři měsíce dříve jednat z očí do očí, premiér osobní pozvánku odmítl.
Když Obama při posledním setkání obou – během pohřbu Šimona Perese – hovořil od mikrofonu ke smutečním hostům, odvrátil zrak od Netanjahua směrem k palestinskému předákovi Mahmúdu Abásovi.
Jeho výtku o izraelsko-palestinském míru jako „nedodělané stavbě“ měli mnozí za symbolickou tečku za rozporuplnými vztahy se šéfem izraelské vlády.
Dohoda o íránském jaderném programu
Zásadním klínem mezi oběma státy byla nejambicióznější položka Obamovy diplomacie – dohoda o íránském jádru. V červenci 2015 šestice velmocí donutila Teherán k ústupku: omezení jaderného programu výměnou za odvolání sankcí.
Írán se tehdy zavázal například k vyřazení části centrifug na obohacování uranu či k vyvezení většiny už obohaceného uranu. Americký prezident to tehdy označil za „historické řešení“, zatímco premiér Izraele za „historickou chybu“.
Dohoda měla rozptýlit obavy Západu, že by íránský jaderný program mohl být zneužit k výrobě jaderné bomby. Írán tuto možnost dlouhodobě popírá. Jeho jaderný program prý slouží pouze mírovým účelům. Tomu ale právě Izrael nevěří a jaderný program Íránu považuje za svou existenční hrozbu.
Obamův nástupce Trump nyní ujišťuje, že je na straně Netanjahua. Vzhledem k charakteru dohody by ale o jejím zrušení musel přesvědčit všechny zúčastněné.
Osady
Jeden ze středobodů palestinsko-izraelského konfliktu se ke konci roku 2016 znovu připomněl jako silný klín mezi Washingtonem a Tel Avivem. Administrativa Baracka Obamy obrátila naruby dlouholetý postoj a odmítla vetovat rezoluci, která tvrdě kritizuje Izrael za expanzi židovských osad.
V současnosti zahrnuje pojem židovské osady 123 vládou schválených a zhruba 100 neoficiálních sídel. Jsou domovem 380 tisíc Židů rozesetých mezi 2,5 milionu Palestinců na Západním břehu. Dalších 200 tisíc představuje stále rostoucí komunita Židů ve Východním Jeruzalémě.
Izrael anektoval východ Jeruzaléma před několika dekádami a dosud žádný jiný stát tento postup neschválil. Nezapomeňme přitom ani na strategicky významné Golanské výšiny, které Izrael získal od Sýrie v roce 1967. I zde žije zhruba 20 tisíc židovských osadníků.
Izrael považuje Jeruzalém za nedělitelný, Palestinci ale chtějí východní část města vyhlásit za hlavní město svého budoucího státu. Právě výstavba nových židovských osad je jedním z důvodů, proč se nedaří obnovit mírová jednání. Právě tak vysvětlovaly Spojené státy důvod, proč svého práva veta tentokrát nevyužily.
Izraelská vláda se rezoluci podřídit nehodlá. Netanjahu označil dokument za „neobjektivní a hanebný“ a prohlásil, že Izrael přehodnotí své vztahy s OSN. Předvolal si také velvyslance USA i dalších států.
Osud Palestiny
V otázce budoucnosti Palestiny se oba státníci mnohokrát neshodli. Netanjahu vzkazoval do Washingtonu, že vznik samostatného palestinského státu nedovolí. Když v březnu 2015 svůj postoj zopakoval i po úspěšných volbách, právě tehdy se rodil tajný trumf Bílého domu – odvrátit se od Izraele v rámci Rady bezpečnosti OSN. To si nakonec Obamova administrativa schovala až na závěr své existence.
Nad štědrou dohodou ohledně americké vojenské pomoci v Izraeli se oba na chvíli snažili vzájemné spory svlažit. Washington se tehdy zavázal během deseti let poskytnout židovskému státu celkem 38 miliard dolarů.
Pro domácí kritiky Netanjahua příliš málo, pro Obamovy odpůrce naopak nepochopitelně mnoho peněz. Jejich výdej bude muset každý rok potvrdit americký Kongres, při nadvládě republikánů se ale nečekají žádné překážky.
