Britský parlament je vzorem zákonodárných orgánů v mnoha světových demokraciích. V Dolní sněmovně často dochází k ostrým výměnám názorů, které musí ukočírovat předseda Lindsay Hoyle. Považuje se za krotitele a rozhodčího, a i když interpelace označuje za cirkus, zdůrazňuje jejich důležitost pro demokracii. Z Westminsteru chce udělat vlídnější místo a kultivovanější debatu by rád přenesl i do brexitem rozdělené společnosti. „Protože nakonec všichni věříme jedné věci – věříme demokracii,“ řekl v rozhovoru, který s ním vedl zpravodaj ČT v Londýně Bohumil Vostal.
Britský parlament prožívá jedny z nejtěžších týdnů od brexitu. Důvodem jsou obvinění ze střetů zájmů řady převážně vládních poslanců, kteří si bokem v přepočtu vydělávají i desítky milionů korun od soukromého sektoru výměnou za lobbování u kabinetu premiéra Borise Johnsona.
Zákonodárci bojují o důvěru veřejnosti a Johnson se musí hájit v interpelacích z poslaneckých lavic. Soupeřem mu je zejména lídr opozičních labouristů Keir Starmer.
„Když jsem byl vrchním státním zástupcem, tak jsem stíhal poslance, kteří porušili pravidla. Zatímco on byl vyšetřovaný každou organizací, do které byl kdy zvolený. To je ten rozdíl. Miliardy liber daňových poplatníků byly předány jeho kamarádům a stranickým dárcům, konzervativní poslanci se obohacují jako lobbisté, jeden se dokonce ani neobtěžoval ukázat, protože v Karibiku radí daňovým rájům,“ zdůrazňuje Starmer.
Konzervativní premiér ale trvá na tom, že britská demokracie patří k těm nejčistším na světě. „Tyto neustálé útoky na úroveň korupce a špíny v britské politice činí medvědí službu miliardám lidí po celém světě, kteří opravdu trpí pod vládami, jež jsou zkorumpované a nemají možnost pečlivě kontrolovat své poslance,“ reaguje.
Show v rozpálené pánvi
Často vyhrocené výměny mezi ministerským předsedou, členy kabinetu a poslanci musí ukočírovat Lindsay Hoyle, který dolní komoře britského parlamentu předsedá. Přiznává, že jeho role je náročná. Sám sebe v rozhovoru pro ČT přirovnal ke krotiteli a Johnsona zase k řediteli cirkusu, který hecuje publikum.
„Je to divadlo, interpelační herectví. Záleží na tom? Ano záleží, poslanci rádi položí dotaz, může jim to posílit profil v jejich volebním okrsku, nebo se dostanou do titulků novin. Dělá se tím náročná práce? Ne, je to celé show,“ přibližuje svůj pohled Hoyle.
Zdůrazňuje ale, že kontrola kabinetu je zásadní – a to se projevuje přímo ve sněmovně: „To je ten zápal sněmovny, která je nacpaná k prasknutí, to vzrušení je elektrizující, všichni chtějí pozvednout hlas, chtějí se ukázat jeden před druhým,“ komentuje předseda a dolní komoru přirovnává k pánvi, kterou nelze nechat vychladnout.
Jsem rozhodčí, parlament chci vlídnější
Hoyle je 158. předsedou britské sněmovny a domnívá se, že každý muž v této roli měl jiný přístup, jinak řešil vzešlé problémy a jinak svou funkci interpretoval. „Mou úlohou je udělat z parlamentu vlídnější místo, parlament, kde s námi zaměstnanci budou chtít pracovat. Aby se poslanci navzájem respektovali. Chci tu vybudovat vzájemný respekt. V tom ohledu prožíváme obtížné období,“ připouští.
Stejně jako jeho předchůdci musí být Hoyle neutrální a nedávat najevo náklonnost žádné parlamentní straně. Proto před nástupem do čela dolní komory rezignoval na členství v Labour Party. „Chci být čestný a moci být hrdý, že se chovám správně. Tím, že budu neutrální a spravedlivý ke každému ve sněmovně. Každý z poslanců je pro mě důležitý,“ zdůrazňuje muž, který se na tuto roli devět let připravoval po boku svého předchůdce Johna Bercowa.
Kromě toho, že chce z parlamentu dělat příjemnější místo, o sobě Hoyle hovoří jako o rozhodčím, který dohlíží na pravidla hry – musí dle svých slov zajistit, aby vláda přednesla návrhy zákonů, které poté opozice podrobí pečlivému zkoumání. Upozorňuje ale, že na tuto práci zdaleka není sám – v útrobách parlamentu pracují tři tisíce lidí.
„Jsme velká vesnice. Musím zajistit, že tu budu pro kohokoliv, kdo v této vesnici pracuje, že budu otevřený rozhovorům. Chci slyšet, jakou mají oni (kolegové) představu, jak by se toto místo dalo vylepšit. A je nutné starat se též o jejich blaho. Máme za sebou složité období, a já mám povinnost se starat o každého, kdo tu je,“ je přesvědčen Hoyle.
Poslanci v nebezpečí
Britští poslanci zasedají ve Westminsterském paláci na břehu Temže. Ačkoliv jeho současná ikonická podoba pochází z poloviny 19. století, už o osm set let dříve na tomto místě král při schůzích s rádci položil základy budoucího parlamentu. Jednou z nejtemnějších epoch potom byla druhá světová válka, kdy při náletech německé Luftwaffe utrpěla část parlamentu velké škody. Ještě pět let po válce poslanci usedali v náhradních prostorách – azyl našli ve Sněmovně lordů.
„Nikdo netrpěl víc než lidé z východní části Londýna. Každou noc byli bombardovaní, a když Churchill přišel do Dolní sněmovny a podíval se na tu destrukci, tak řekl jen jednu věc: Parlament bude zasedat. Nevěděl kde, ale díky lordům to bylo zde,“ přibližuje historii Hoyle.
S bezpečnostním rizikem musejí britští zákonodárci počítat v chodbách Westminsteru i nadále. V 70. letech tu vraždila teroristická organizace IRA, před čtyřmi lety zase při obraně parlamentu islamistický atentátník ubodal policistu Keitha Palmera. Sám Hoyle obdržel výhrůžku nastražením výbušniny v autě.
Hoyle pochopitelně nezachází do detailů, jak se parlament s rizikem terorismu vypořádává, ale neustále se podle něj hledají nové způsoby, jak budovu chránit. „Víme jedno: Lidé, kteří páchají tato zvěrstva, tento terorismus, lidé, kteří nerespektují nebo nesdílejí naše hodnoty, nesdílejí naši víru v demokracii. Bez ohledu na naše politické rozdíly nás spojuje ochrana demokracie. A proto jim nikdy nedovolíme vyhrát,“ má jasno předseda britské sněmovny.
Musíme spolu mluvit
Hoyle do čela Dolní sněmovny nastoupil po brexitu a slíbil, že zakročí proti agresivnímu jazyku, v jehož souvislosti mluvil o toxickém parlamentu. Ačkoliv nechce hodnotit, zda se mu to povedlo, doufá, že se mu rétoriku poslanců zmírnit podařilo.
„To, co jsme pozorovali během brexitu, nerozdělilo jenom parlament, ale i rodiny. Rodiny se štěpily na pro a proti, to je ten problém. Musíme znovu vybudovat důvěru u voličů a uděláme to prostřednictvím parlamentu, který bude vlídnější, přátelštější, a dosáhne toho, co od něj naši voliči očekávají – tedy dobré diskuse. Ne křikem, ne tím, že někoho seřvete, ne zastrašováním. Ale debatou,“ popisuje svou ideu Hoyle.
Diskutovat chce také s dalšími parlamenty napříč Evropou – obzvláště po brexitu to předseda sněmovny považuje za důležité. „Jde o to, vzájemně se přiblížit. Protože nakonec všichni věříme jedné věci: demokracii. To je pro nás všechny posvátné. A to je pro mě velmi důležité a důležité pro lidi v Česku, českém parlamentu, je to důležité ve Francii, v Německu,“ říká Hoyle s tím, že je demokracii potřeba chránit.
Celý rozhovor zpravodaje ČT v Londýně Bohumila Vostala s předsedou dolní komory britského parlamentu Lindsayem Hoylem můžete zhlédnout na videu.
