Washington/Praha - Již 3. ledna se zahájením primárních voleb ve státě Iowa rozeběhne komplikovaný maraton amerických prezidentských voleb. Z nich vzejdou dva hlavní adepti na prezidenta, mezi nimiž se bude 4. listopadu rozhodovat při volbě hlavy státu. Volební klání se pak definitivně zastaví až 20. ledna 2009, kdy bude nový americký prezident inaugurován a ujme se úřadu.
Největší šance ve státě Iowa mají demokratičtí senátoři Hillary Clintonová a Barack Obama. Horká favoritka mezi demokraty a bývalá první dáma USA vzbuzuje nejvíce pozitivních a negativních reakcí. Pokud vyhraje volby, bude první ženou v prezidentském úřadu. Největší soupeř Clintonové Obama, oblíbený senátor za stát Illinois, je považován za prvního Afroameričana, který má reálnou šanci získat prezidentské křeslo.
Za republikány se získat podporu pokusí bývalý republikánský guvernér státu Arkansas a někdejší baptistický pastor Mike Huckabee a bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romey, který má pro volební kampaň největší finanční základ. Dosud celonárodně vysoce favorizovaný bývalý newyorský starosta Rudolph Giuliani je mezi republikánskými uchazeči na šestém místě s pouhými pěti procenty preferencí.
Primární volby mají dvojí podobu. Jednou z nich jsou takzvané primárky, druhou stranická volební shromáždění. Na volebních shromážděních mohou obvykle hlasovat pouze členové či dokonce jen aktivisté dané strany. Primárky jsou otevřenější a voliči v nich mají významnější vliv na závěrečnou nominaci. Zpravidla však strany pro primární volby registrují pouze své stálé voliče a členy.
Základním cílem primárních voleb je výběr delegátů na celonárodní stranické sjezdy (konventy). Voliči se v nich vyjadřují také pro určitého prezidentského kandidáta. Delegáti, jejichž počet je určen velikostí konkrétního státu, pak na stranických konventech zastupují zájmy svého státu a hlasují pro kandidáta, který v něm získal nejvyšší podporu. Stranické konventy poté nominují do klání o Bílý dům svého vítězného prezidentského adepta, který si podle vlastního uvážení určí spolukandidáta na viceprezidentské křeslo. Prezidentských voleb se kromě zástupců obou největších stran účastní obvykle i nezávislí kandidáti či zástupci menších stran.
Prezidentské volby v USA sice nesou znaky nepřímých dvoustupňových voleb, nicméně v podstatě se rovnají volbám přímým. Občané v každém státě totiž přímo volí takzvané volitele, jejichž počet odpovídá počtu poslanců ve Sněmovně reprezentantů a Senátu. Volitelé tvoří sbor volitelů, kde každý má jeden hlas, v celkovém počtu 538 (včetně tří hlasů za federální distrikt - District of Columbia, který má v Kongresu jen poradní hlas). K vítězství je třeba získat nadpoloviční většinu, tedy 270 hlasů.
Čím lidnatější stát, tím více má zástupců ve Sněmovně reprezentantů (v Senátu má každý stát dva) a také volitelů. Vítěz „bere všechno“: stačí získat i jen většinu jednoho hlasu a tím kandidát získá všechny volitele za daný stát. Tak může být zvolen prezidentem i kandidát, který dostane více hlasů volitelů, přestože se pro něj v celostátním měřítku vyslovilo méně voličů. Historie USA zažila tuto situaci v letech 1824, 1876, 1888 a naposledy v roce 2000. Zvolením sboru volitelů je obvykle po volbách zřejmé, kdo bude americkým prezidentem.
Prezident USA je zároveň s viceprezidentem volen na čtyřleté funkční období. Podle 22. ústavního dodatku z roku 1951 nesmí úřad prezidenta žádná osoba zastávat více než dvě funkční období. Prezidentem může být zvolen pouze rodilý Američan. Tento požadavek se běžně vykládá způsobem, že kandidát na prezidentský úřad musí být narozen v USA (nebo americkým občanům v zahraničí) a žít zde alespoň 14 let. Další podmínkou je věk nejméně 35 let.
