Norská Dělnická strana (AP), která podle oficiálních předběžných výsledků zvítězila v pondělních parlamentních volbách, zahájí jednání o vytvoření koaliční středolevé vlády. Šéf Dělnické strany Jonas Gahr Störe ji chce zformovat se Stranou středu (SP) a se Socialistickou levicovou stranou (SV). V parlamentu o 169 poslancích by měla mít koalice 89 křesel. V případě, že Störe v rozhovorech uspěje, povedou všechny severské země sociální demokraté, připomíná BBC News.
V Norsku začínají rozhovory o nové koalici, stěžejní bude kompromis ohledně těžby ropy
Podle agentury Reuters budou klíčovým tématem koaličních jednání klimatické změny a s nimi související otázky kolem budoucnosti těžby ropy a zemního plynu v zemi, která v Evropě patří k největším producentům těchto surovin.
Störe již dříve řekl, že se chce zaměřit na snižování emisí oxidu uhličitého v souladu s pařížskou klimatickou dohodou, nikoli ale za cenu ztrát pracovních míst v největším exportním průmyslu země, tedy v produkci ropy a zemního plynu. Případný útlum těžařských aktivit musí být podle Dělnické strany pozvolný. Její potenciální koaliční partneři jsou v tomto směru radikálnější.
„Pravděpodobným kompromisem bude omezení průzkumu nových nalezišť, přičemž průzkum bude snazší zastavit v těch, která jsou zatím méně probádaná a rozvinutá,“ řekl agentuře Reuters Baard Lahn z výzkumného střediska Cicero sídlícího v Oslu.
„Domnívám se, že nová koalice se bude více zabývat otázkami klimatu, protože Mezinárodní agentura pro energii (IEA) a Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ve svých nedávných zprávách zdůraznily naléhavý stav, jemuž nyní svět čelí,“ prohlásila Thina Margrethe Saltvedtová, která pracuje v bance Nordea jako analytička pro udržitelné finance.
Premiérka už uznala porážku
Dělnická strana získala ve volbách 26 procent hlasů, Strana středu skončila třetí a Socialistická levicová strana pátá. Analytici předem počítali s tím, že novou vládu bude nejspíš sestavovat právě vůdce Dělnické strany Störe. Z průzkumů bylo však jasné, že bude potřebovat partnery do koalice.
Konzervativní strana Höyre dosavadní premiérky Erny Solbergové skončila druhá s 19 procenty. Solbergová, která stála v čele kabinetu osm let, uznala svou porážku a prohlásila, že její vláda odstoupí. Očekává se, že nový kabinet pod vedením Störeho se ujme funkce v polovině října.
Jeden z nejbohatších politiků v Norsku Störe je podle médií (vzhledem ke svému majetku a elitnímu univerzitnímu vzdělání) v sociálnědemokratické Dělnické straně, kterou vede od června 2014, poměrně neobvyklým vůdcem. Jeho jmění se odhaduje na víc než deset milionů dolarů, vlastní velkou část investiční společnosti Femstö.
Narodil se 25. srpna 1960 v Oslu do rodiny zámožného námořního dopravce a knihovnice. Studoval na Norské námořní akademii a poté na začátku 80. let na prestižní pařížské vysoké škole politických věd Sciences Po, mluví plynně francouzsky. V mládí byl členem Konzervativní strany a kariéru začal jako poradce premiérky Gro Harlem Brundtlandové. Pracoval i pro jejího předchůdce Jana Syseho a jejího nástupce Thorbjörna Jaglanda. V první vládě Jense Stoltenberga (2000 až 2001) byl státním tajemníkem, poté v letech 2003 až 2005 generálním tajemníkem Norského červeného kříže.
Poslancem je od roku 2009. Ve druhé vládě Jense Stoltenberga působil v letech 2005 až 2012 jako ministr zahraničí, poté byl rok ministrem zdravotnictví. Za svého působení v čele diplomacie byl podle průzkumů nejoblíbenějším členem vlády. V roce 2006 se vyjádřil k druhé libanonské válce, když reakci Izraele označil za „naprosto nepřijatelnou“ a nazval ji „nebezpečnou eskalací,“ a současně odsoudil i útoky Hizballáhu na izraelské vojáky.
V roce 2011 přinesla norská média zprávu, že si Störe za svého působení v pozici ministra zahraničí několikrát telefonoval s vůdcem palestinského hnutí Hamás Chálidem Mišalem, což tento vůdce norským médiím potvrdil. Störe nejdřív toto obvinění odmítl, později přímý kontakt s Mišalem přiznal.
V nynější předvolební kampani Störe uvedl, že sociální nerovnost v zemi chce řešit daňovými úlevami pro rodiny s nízkými a středními příjmy a zvýšením daní pro bohaté. „Rovná práva a příležitosti musí být zajištěny,“ řekl. Jeho vláda se chce také zaměřit na snižování emisí oxidu uhličitého v Norsku v souladu s pařížskou klimatickou dohodou, nikoli ale za cenu ztrát pracovních míst v největším exportním průmyslu země, tedy v produkci ropy a zemního plynu.
Je ženatý, jeho manželkou je socioložka Marit Slagsvoldová, mají tři syny.