Koronavirus přidusil letošní oslavy 31. výročí pádu Berlínské zdi. Připomínka dějinného zvratu se však objevila na nečekaném místě – v širším centru Moskvy. Zhroucení komunistické diktatury v NDR a následné sjednocení Německa je pro Rusy dodnes citlivým tématem.
V Moskvě vyrostla Berlínská zeď s puklinou. Odkaz jejího pádu je v Rusku citlivý
Horizont ČT24: V Moskvě připomínají pád Berlínské zdi (zdroj: ČT24)
Berlínská zeď se tyčila uprostřed Moskvy, v pondělí ji pak autoři symbolicky rozebrali a teď je v tamním Goethe-Institutu. Na rozdíl od originálu je v ní puklina ve tvaru lidské postavy. Umělecká instalace hlásá, že je tento svět příliš malý na to, aby ho dělily zdi. „Každý, kdo má chuť, může touto zdí projít, což v sobě nese velmi jednoduchou myšlenku, že můžeme překonat jakékoliv zdi, jakékoliv překážky, stačí jen chtít,“ vysvětluje autorka Tatiana Ludaniková.
Německý velvyslanec v Moskvě Géza Andreas von Geyr dodává: „Přemýšleli jsme, jak bychom lidem v Rusku vysvětlili, co ty pocity ohromujícího nadšení pro nás tehdy znamenaly. A rozhodli jsme se říct to uměním, které má zvláštní schopnost zachytit atmosféru. To se podle mě náramně povedlo.“
Zeď stála symbolicky blízko místa, kde státníci obou německých států a čtyř okupačních mocností – Británie, Francie, Sovětského svazu a USA – podepsali 12. září 1990 smlouvu známou jako 2+4 stvrzující sjednocení toho, co z předválečného Německa zbylo.
Složitá historie
Jednoduché poselství však v Rusku naráží na složitý a účelový vztah sovětského i putinského režimu k dějinám. Ten prorůstá do školních osnov, státní propagandy a v důsledku i do hlav jejích konzumentů.
Politický geograf Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Romancov přibližuje tento příběh následovně: bez Sovětského svazu, jehož je Rusko nástupcem, by se Německo nikdy nesjednotilo. Rusko bylo následně podle této interpretace podvedeno pokračováním členství celého Německa v NATO a následným rozšiřováním Aliance i EU dál na východ.
Zdůrazňuje, že tuto verzi však zdaleka nesdílejí všichni Rusové. Například tehdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov dodnes vzpomíná na události podobně, jako autorka nového díla: jako na blahodárné boření zdí mezi lidmi.