Ruská válka na Ukrajině stírá z povrchu celá města. Patří mezi ně i Časiv Jar v Doněcké oblasti. Ruské jednotky zabraly jeho východní část, pak se jejich postup zastavil. Bombardování ovšem neustává. Místní, kteří zůstali, jsou zcela závislí na humanitární pomoci.
V Časiv Jaru se místní skrývají a prosí o analgetika
Události: Situace v Časiv Jaru (zdroj: ČT24)
Štáb ČT přijel na místo, kde dobrovolník vykládá vodu. Zároveň dění po celou dobu sleduje dron. Neví se, jestli je ukrajinský, nebo ruský. Právě proto práce musí probíhat velmi rychle. Jenže voda je to nejcennější, co mohou místní obyvatelé dostat, už dva roky tu nefunguje vodovodní potrubí.
„No, někdy stačí, někdy nestačí,“ popisuje dodávky obyvatelka Časiv Jaru Antonina. Tam, kde není voda, není život. Ve městě jde sotva zahlédnout člověka. Téměř všichni se skrývají v podzemí. Když se dům po útoku zřítí, vezmou si věci a přeběhnou do dalšího.
Štáb navštívil jeden z domů v Časiv Jaru, který vyhořel po úderu. Podobně vypadá téměř celé město, ale stále tu zůstává zhruba pět set obyvatel. Tyto údaje ale podle dobrovolníků nejsou oficiální, protože ve své podstatě nikdo neví, kolik lidí tu ještě zůstává.
Tlak nepolevuje
Blízkost fronty je v Časiv Jaru nejen vidět, ale taky cítit. V ulicích se hromadí odpadky, které měsíce nikdo nevyváží. V kombinaci s nedostatkem vody se městem mohou šířit nemoci.
„Lidé tu nejvíce prosí o analgetika a léky proti průjmu,“ popisuje dobrovolník Jevhen. Humanitární situace se v Časiv Jaru s každým měsícem zhoršuje. Své sousedy, kteří zemřeli při útocích, místní pohřbívají přímo ve městě, což může znečistit podzemní vody. Další infekce roznášejí zdivočelá zvířata.
Tlak na Časiv Jar nepolevuje. Město a jeho okolí je neustále pod ostřelováním. Rusové se snaží Časiv Jar dobýt, protože se nachází na kopci a vedou z něj cesty do údolí ke Kramatorsku a ke Slovjansku. Podobně jako Pokrovsk je to další brána do Doněcké oblasti.
