Pondělní katastrofa v Turecku a v Sýrii se zapíše jako jedno z nejsilnějších zemětřesení za posledních sto let. Zabila tisíce lidí a jen v Sýrii připravila o přístřeší nejméně tři sta tisíc lidí. Podle Ankary zničily otřesy v Turecku na šest tisíc budov. V zasažených oblastech natáčel zpravodaj ČT Václav Černohorský.
V jihotureckém Iskenderunu třetím dnem pokračuje hledání přeživších a počítání mrtvých. Záchranáři volají do trosek, ale odpověď se neozývá. Po šedesáti hodinách se však ze sutin daří vyprostit živou ženu. O pár metrů dál příbuzní zavalených doufají, že se dobrého konce dočkají i oni.
„Neteř je v dobrém stavu a chystají se ji vytáhnout. Pak budeme čekat na další členy rodiny. Je to samá úzkost a strach. Už nám zemřel strýc. Včera jsme ho pohřbili,“ popisuje příbuzný rodiny zavalené sutinami Hakan Koşar.
V provincii Hatay je podle tureckých úřadů nejvyšší počet obětí zemětřesení – přestože neleží v epicentru. Iskenderun je jedno z nejvíce zasažených měst. Zkázu kolem doplňuje hustý černý kouř z požáru kontejnerového překladiště v místním přístavu.
Chybí záchranáři i technika
Třetí den po vypuknutí požáru se hasiči na zemi dočkali podpory ze vzduchu. Právě pohled z ptačí perspektivy odhaluje míru škod a množství zničených budov ve čtvrtmilionovém městě na březích Středozemního moře. K rychlému prohledání trosek není dost lidských sil ani techniky. Profesionálové, kteří dorazili na místo, se k rozhořčení řady místních soustředí na místa, kde vidí větší šanci najít někoho živého.
„Profesionálnímu týmu trvá práce na jedné budově tři až čtyři dny. Takových týmů jsou teď třeba tisíce a Turecko takovou kapacitu bohužel nemá,“ říká viceprezident asociace záchranářů NESAR Alper Etif.
Pro přeživší končí čekání ve většině případů tragicky. Munih utekla před válkou ze Sýrie. Teď sleduje, jak její příbuzní holýma rukama vyprošťují ze změti betonu a železa těla jejích tří mrtvých dětí. „Přišla jsem o tři děti. Utekli jsme před smrtí ze Sýrie a dostihla nás tady,“ běduje matka obětí zemětřesení Munih.
Za zády Munih leží vak s ostatky její dcery. Na transport do márnice čekají dlouhé hodiny. Je to další důkaz o rozměrech katastrofy, s jejímiž následky je těžké bojovat, a ještě těžší se s nimi vyrovnat.
