Kyjev - Ukrajina se připravuje na výročí konce druhé světové války. Konflikt je sice už historií, mnohé kontroverze ale přežívají dodnes. Jednou z nich je vztah k Židům, kteří byli nacisty a kolaboranty skoro vyvražděni. „Spoluúčast na konečném řešení židovské otázky byla na Ukrajině poměrně častá a ukrajinští nacionalisté ji ani tolik neprožívali,“ myslí si ukrajinista David Svoboda. Protižidovské nálady přitom provází i současné nepokoje na Ukrajině.
Osmadevadesátiletý Vladimír Dilman holocaust přežil, v kdysi židovském městečku Medžibič zůstal poslední. Město mělo před sto lety na 8 000 lidí, z toho 6 000 byli Židé. Tehdy byli na Ukrajině nejpočetnější menšinou a tradic se drželi i za komunistického režimu. „V našem domě se během každého svátku scházela celá komunita a všichni se modlili,“ vzpomíná Dilman, který tehdy žil v nedalekém v Chmelniku a pracoval jako agronom.
V červenci 1941 obsadila tuto část Ukrajiny německá armáda. Speciální komanda likvidovala Židy plošně, aktivně jim přitom pomáhali najatí policisté z řad místních. Polizei měl právo kohokoli zastřelit bez soudu, stejně jako Němci. „Židy vraždili bez jakýchkoli zákonů. Policista měl právo vás zabít,“ vzpomíná Dilman.
Židovské muže ještě před plánovanou likvidací nasadila Todtova organizace na práci – toho Dilman využil a utekl ze stavby letiště. „Dobří rolníci mě skrývali, dávali mi jídlo. Byl jsem v lesích, ve stozích a zdržoval se v místech, kde jsem nebyl vidět,“ popisuje svůj útěk. Uprchlíků jako on byly tisíce, většinu ale Němci i ukrajinští Polizei pochytali.
Dilman měl štěstí a dostal se k partyzánům. „Náčelník štábu byl žid. Tak jsem mu vysvětlil situaci a on: 'Nemáme právo vás přijmout, v okolí Chmelnického se pohybuje hodně špionů.' No a pak přišlo srdce a přijali mě,“ vypráví Dilman, který později bojoval v Rudé armádě a po válce se vrátil domů. „Když mě osvobodili z fronty, přijel jsem domů. Majetek, všechno rozkradeno. Nikdo už nebyl, ani otec, ani bratr,“ vypráví.
Odešel proto do města Medžibič, které je pro židy významným poutním místem, žil v něm totiž zakladatel chasidismu Jisra'el ben Eli'ezer, zvaný také Bešt. Žádní chasidé, známí třeba svou oblibou v hudbě nebo mystickými rituály, už v Medžibiči nežijí. Potkal je osud devíti set tisíc ukrajinských Židů zabitých během války. Ti, co přežili, se snažili co nejrychleji ze země odjet. Dilman je tak jedním z posledních symbolů kultury, která se pro Ukrajinu stále více stává minulostí.
