Po mostě spojujícím Rusko s Krymem se projeli první blogeři, aby ukázali, že je téměř hotový. Otevřít se má v květnu, tedy téměř půl roku před plánovaným termínem. Stavba vzbuzuje velké emoce. Pro někoho je objektem hrdosti a završením historického procesu. Pro někoho je však symbolem války, okupace a korupce.
Víc než most
„Všechno už je prakticky hotové,“ libuje si Sergej Stillavin za volantem Lady jedoucí po čerstvém asfaltu nájezdu na Krymský most. Už v květnu se otevře pro osobní automobily a autobusy. V prosinci by na něj úřady měly pustit nákladní dopravu a v roce 2019 by po paralelním mostě měly projet první vlaky.
Nadšení mladého blogera dobře ukazuje, jak silným symbolem most je. Ve zprávách státního kanálu Rossija se o něm mluví jako o „grandiózní stavbě“, na které se podílí celá země. Jeho reportáž z březnové návštěvy Vladimira Putina přinesla projev zástupce dělníků: „Děkujeme vám, Vladimire Vladimiroviči, za nejgrandióznější významný projekt a za možnost ho uskutečnit.“
Státní tisková agentura TASS označuje most za „stavbu století“. „Ukázal nám moc naší země a dal nám důvěru v zítřek,“ cituje TASS kerčského starostu Sergeje Borozdina.
Sláva mostu sahá až na oběžnou dráhu. „Sleduji stavbu z vesmíru. Předběhla plány, už v květnu otevřou silnici. Akorát pro letní sezonu,“ tweetoval ve čtvrtek ruský kosmonaut Anton Škaplerov, který se narodil v Sevastopolu.
Nadšení se přenáší i mezi příznivce Putinova režimu v Česku. „Most je symbolem sounáležitosti Krymu s Ruskou federací, jejíž součástí vždy byl,“ říká senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši), který společně s europoslancem Jaromírem Kohlíčkem (KSČM) nedávno navštívil Krym, a porušil tak pravidla ukrajinských úřadů, jejichž svrchovanost nad poloostrovem Česko uznává.
Most ale vyvolává také opačné reakce. Ukrajinská média se věnují především problémům spojeným se stavbou i její nelegálnosti z pohledu ukrajinských úřadů. „Je symbolem války Ruské federace proti Ukrajině,“ říká europoslanec Jaromír Štětina (TOP 09), který dlouhodobě kritizuje Putinův režim za anexi Krymu i nasazení ruských vojáků v Donbasu.
Zakázka za 77 miliard korun bez soutěže
Most je nejdelší v Evropě. Celkem měří 19 km, z toho 7,5 km vede nad mořem. Estakáda se na jednom místě zvedá 35 m nad hladinu, aby pod ní mohly proplout lodě. Námořní trasu spojující Azovské a Černé moře překlenují ocelové oblouky dlouhé 227 m a vážící 6 tisíc tun.
Krym s Ruskem spojují dva mosty vedoucí vedle sebe. Na silničním je čtyřproudá dálnice s omezením rychlosti na 90 km/h, která má kapacitu 40 tisíc aut denně. Železniční má dvě koleje, po kterých má rychlostí 120 km/h projet maximálně 47 souprav denně.
Stavba začala na jaře 2015 a podle TASS se na ní podílelo 3500 inženýrů z dvaceti regionů Ruska. Pro srovnání, za tři roky se podařilo postavit například podobně dlouhý most Vasco da Gamy v Lisabonu.
Účet za most dosáhl podle oficiálních údajů asi 228 miliard rublů, tedy téměř 77 miliard korun. Stavitelé na něj dávají záruku sto let. Musí vydržet případná zemětřesení, silný vítr i občasné zamrzání mořské hladiny.
Zakázku na stavbu dostala firma Strojgazmontaž patřící jednomu z nejbohatších Rusů a chráněnci prezidenta Arkadiji Rotenbergovi. Soutěžit o ni nemusela, jak upozornil Fond boje proti korupci vedený opozičním lídrem Alexandrem Navalným.
Ten v září 2017 sečetl všechny státní zakázky pro Rotenberga a došel k částce jeden trilion rublů, tedy asi 33 bilionů korun. „To je třikrát víc, než rozpočet celého ruského zdravotnictví, dvakrát víc než rozpočet na vzdělávání a jedenáctkrát víc než rozpočet na sport. Přibližně takovou sumu dáváme v rozpočtu na národní obranu,“ komentoval to Navalnyj.
Nezájem o lidi dotčené stavbou
Pro obyvatele bezprostředního okolí stavby je most symbolem vztahu ruského státu k vlastním občanům. Kousek od nájezdu na krymské straně stojí několik domů. Místní jim říkají Cementnaja Slobodka. Stát jejich obyvatelům nařídil, že se musí vystěhovat. Nabídl jim náhradu, někteří ji ale nepovažovali za adekvátní.
Třeba matce samoživitelce Světlaně Galkinové řekli, že se má nastěhovat ke své mamince, která dostala větší byt, popisuje opoziční deník Novaja Gazeta. Světlana to odmítla a zůstala ve Slobodce, kde teď žije bez vody a elektřiny. Do obchodu, nemocnice i pro vodu musí přes čtyřproudou silnici vedoucí k novému mostu. Přechod pro ni na dálnici nenamalovali.
Podobný osud potkal i dvě důchodkyně bydlící ještě kousek za Slobodkou. Těm ani nikdo stěhování nenabídl, protože jejich domy už nespadají do ochranného území mostu.
„Krymský most představuje z pohledu stávajícího ruského režimu megaprojekt prvořadého významu. Jeho dokončení je pro Rusko otázkou národní prestiže a také schopností nové státní moci vypořádat se s přetrvávajícími problémy se zásobováním okupovaného poloostrova. V takových situacích jdou bohužel potřeby běžných lidí zpravidla stranou. Před olympiádou v Soči padly podobným velkolepým plánům za oběť celé bloky původní zástavby, aniž by přitom braly úřady ohled na práva a situaci místních obyvatel,“ komentuje to Jan Šír z Katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Právní chaos kolem Krymu
Praktické problémy spojené se stavbou doplňují potíže, které poloostrovu přináší jeho nejasný status. Provoz mezi Krymem a zbytkem Ukrajiny je svázán stále se měnícími složitými pravidly.
Ukrajinci, kteří dřív tvořili významnou část turistů na krymských plážích, potřebují pro vjezd speciální povolení ukrajinských úřadů. To musí mít i občané třetích zemí. Kdyby se tam vydali bez něj, třeba po novém mostu, budou na Ukrajině trestně stíháni.
Pro obyvatele Krymu je cestování jinam než do Ruska také složité. Například schengenské vízum si lidé s pasy s trvalým bydlištěm na poloostrově mohou vyřídit jen na konzulátech na Ukrajině. Už se proto rozjel byznys firem, které jim udělají naoko trvalý pobyt někde v Rusku a vízum do Evropy zařídí.
Potíže jsou i s telefonickým spojením. Ruští operátoři nemohou kvůli sankcím provozovat své sítě na Krymu jako domácí. Lidem tak nezbývá než používat roaming nebo služby krymských operátorů. Vše samozřejmě s patřičným příplatkem.
Naděje do budoucna
Zatímco řešení těchto problémů je v nedohlednu, mnozí doufají, že most pomůže místnímu hospodářství. Ruští politici slibují, že jednodušší doprava zlevní potraviny i další zboží. Věští vznik nových pracovních míst v oblasti východního Krymu, která stojí v pozadí vyhledávaného skalnatého jihu poloostrova. Má se zlepšit i dopravní situace, protože na most navazuje stavba nové dálnice, která se Krymem potáhne v délce 250 km.
Přijet má i více turistů. Těch na Krym jezdilo v letech před anexí kolem šesti milionů ročně. V roce 2014 se jejich množství propadlo na 3,8 milionu. Loni už jich ale bylo opět přes pět milionů.
Jestli most skutečně zlepší životy obyvatel v jeho okolí, se teprve uvidí. I kdyby však naplnil všechna očekávání, zůstanou lidem na Krymu obrovské potíže spojené se sporným statutem jejich země. Jejich absurditu ukazuje fakt, že přejezd přes nový most bude z pohledu ukrajinských úřadů nelegální.
