Berlín/Praha - Německo si dnes připomíná 70. výročí tak zvané Křišťálové noci, prvního centrálně řízeného pogromu v nacistickém Německu. Sedm a půl tisíce židovských obchodů při něm vzalo za své, vzplanulo přes 260 synagog a 25 000 Židů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Nacistické řádění se nevyhnulo ani tehdy čerstvě odtrženým Sudetům.
Hořící synagogy, rozbité výlohy, desítky zavražděných a mlčící dav. Křišťálová noc byla pouhým začátkem. 9. listopad 1938 byl branou do Osvětimi. Letargie a nezájem lidí umožnil těm u moci prosadit tzv. konečné řešení židovské otázky. Záminku poskytl nacistům židovský mladík Herschel Grynszpan. V zoufalství z perzekucí vůči své rodině postřelil v Paříži německého diplomata Ernsta vom Ratha, který za dva dny zemřel.
Ten večer se nacisté z celé země shromáždili, aby oslavili mnichovský puč z roku 1923. Hitler pak nepřímo vyzval k pomstě. Hned se rozzvonily telefony do všech měst a podnapilí členové NSDAP vyrazili na trestnou výpravu. O tom vypráví i berlínská výstava fotografií.
Sudetské synagogy v plamenech
Synagogy hořely i v Sudetech, jen pár dní po jejich odtržení od Československa. Také tam ale nacisté plánovali Židům daleko horší osud - klíčem bylo sehnat jejich seznamy. „V Sudetech vybrali matriky a pak je začali vypalovat. Dělo se to převážně v noci ze Silvestra na Nový rok,“ popisuje tehdejší události Helena Krejčová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Jako devítiletá zažila řádění v Sudetech i Margita Maršálková. „Vzbudil nás šílený řev. Pod okny křičeli lidi, tedy dav mužů: Židi ven, Židi na šibenici,“ vypráví paní Maršálková. Jejího otce zakrátko odvezli do Osvětimi, matka se snažila chránit své dcery. Ohromnému psychickému tlaku ale nakonec podlehla. „Usoudila, že ona je v cestě a musí se odklidit, tak spáchala sebevraždu,“ vzpomíná paní Maršálková.
Dívky nakonec přežily. Na čtyřicet synagog ale zůstalo v troskách, ze Sudet uprchla drtivá většina židovského obyvatelstva.
Smutné výročí si připomíná i německá politika. Bundestag vyhlásil boj novodobému antisemitismu. Židovské organizace to vítají, současně ale připouštějí: jizvy dějin nikdy zcela nezmizí.
