Britské Královské letectvo se pyšní primátem první významné samostatné letecké síly, která kdy byla zřízena ze strany některého z národních států. Rozhodnutí o založení Royal Air Force (RAF) padlo koncem listopadu 1917, do života vstoupilo před sto lety, 1. dubna 1918. Členové jednotek RAF, mezi nimi i více než dva tisíce Čechů a Slováků, se nejvíce vyznamenali v průběhu bojů druhé světové války, zejména při legendární Bitvě o Británii, kdy ubránili ostrov před masivní vzdušnou ofenzivou německé Luftwaffe.
Jednotka navázala na fungování armádního Královského leteckého sboru (RFC) a Královské námořní letecké služby. Jejich počátky lze najít v roce 1911, kdy u ženijního vojska vznikl prapor pro vzdušné operace, o rok později přetvořený v RFC. Měl zprvu tucet balonů a tři desítky letadel a zabýval se i námořním létáním. Těsně před vypuknutím války si ale admiralita vytvořila vlastní vzdušné síly, RNAS.
Letadla byla počátkem první světové války používána hlavně pro průzkum, postupně ale armády na obou stranách objevily nové možnosti aeroplánů (ale i vzducholodí). Oblohu nad západní i východní frontou ovládly letecké souboje, běžnou taktikou se stalo bombardování ze vzduchu.
Stranou nezůstalo ani britské letectvo, které ze skromných počátků vyrostlo v největší sílu svého druhu na světě. Zatímco v roce 1914 měl RFC 272 letadel a 2073 mužů, těsně před koncem války sloužilo v RAF téměř 300 tisíc lidí, k dispozici měli na 22 tisíc letadel všeho druhu.
Po skončení „velké války“ ale přišly škrty a ve 20. letech Královské letectvo jen obtížně hledalo novou úlohu v rámci ozbrojených sil. Nakonec ji našlo v roli jakéhosi „policajta“ impéria – letouny sloužily jako levný a účinný nástroj dohledu nad rozsáhlými oblastmi pod britskou správou. RAF vykonávalo i celkem netypickou činnost– mělo na starosti kompletní vojenskou správu Iráku. V meziválečném období navíc Královské letectvo muselo obhajovat postavení nezávislé složky ozbrojených sil – vždyť v USA bylo letectvo součástí armády až do roku 1947.
Hurricany, spitfiry a česká stopa
V půli 30. let se už Královské letectvo nemuselo o budoucnost obávat, zejména po nástupu nacistů k moci a rozběhnutí německého zbrojního programu. V roce 1936 bylo RAF reorganizováno, vznikla tři specializovaná velitelství – stíhacího letectva, bombardérů a pro hlídkování nad mořem. Do výzbroje přicházely moderní letouny, mezi nimi i slavné hurricany a spitfiry.
Když v červenci 1940 kapitulovala Francie, zůstala Británie v boji osamocena. Řady RAF v té době posílily stovky letců z mnoha evropských zemí, mezi nimi i Čechoslováci. „Z cizinců z okupované Evropy, kteří postavili vlastní jednotky, bylo nejvíce Poláků, ti měli patnáct perutí. Čechoslováci byli se čtyřmi perutěmi na druhém místě,“ uvedl Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
Bitva o Británii
Od července do října 1940 Královské letectvo úspěšně čelilo bombardovací ofenzivě německé Luftwaffe. „Na poli lidských konfliktů nikdy tak velké množství nevděčilo za tak mnoho tak nepatrné hrstce,“ prohlásil koncem srpna 1940 po těžkých bojích premiér Winston Churchill. I díky sveřepému odporu RAF Hitler odvolal plánovanou invazi do Británie.
Během tří měsíců se uskutečnily stovky vzdušných soubojů: na britské straně se do nich zapojily asi tři tisíce letců. Z nich 500 zahynulo a další stovky utrpěly vážná zranění.
Do aktivní fáze bitvy zasáhla i slavná 310. československá stíhací peruť. Největším esem z 89 československých stíhačů, kteří se postavili německým protivníkům, se stal Josef František se 17 sestřely. A bitvy se také nepřímo zúčastnila i 311. československá bombardovací peruť.
- Všichni českoslovenští piloti z bitvy o Británii jsou dnes po smrti. Pozdější boje v řadách RAF už pamatuje pouze stíhač Emil Boček, který nedávno oslavil 95. narozeniny. Generál Miroslav Liškutín zemřel letos v únoru.
Poté se Královské letectvo soustředilo na útoky proti cílům v Německu i okupované Evropě. Bombardovací ofenziva pod vedením leteckého maršála Arthura Harrise mířila i na civilní cíle, kobercové bombardování srovnalo se zemí mnoho německých měst–- mezi nimi v únoru 1945 i Drážďany, kde zahynulo přes 35 tisíc lidí.
Mise v západním Německu, Iráku či Bosně
Útoky jsou hlavně kvůli desetitisícům civilních obětí dodnes hodnoceny rozporně, Harris ale nepochyboval. „(V Rotterdamu, Londýně a Paříži) Němci zaseli vítr a nyní sklízí bouři“, napsal. Po roce 1945 se role RAF opět změnila, mnoho letounů bylo rozmístěno v západním Německu, kde byly připraveny reagovat na sovětský útok.
Stroje Královského letectva také sloužily až do konce 90. let jako nosiče jaderných zbraní. Během studené války se britští piloti zúčastnili řady menších konfliktů, bombardéry zasáhly i do války o Falklandy v roce 1982. Výraznou roli sehrálo RAF během obou válek v Iráku, v Bosně, Kosovu, Afghánistánu i útocích proti Islámskému státu.
