Berlín - Patnáctého ledna 1990 dobyli východní Němci centrálu komunistické státní bezpečnosti. Německé úřady u příležitosti dvacátého výročí této události představili film určený pro středoškoláky. Podle průzkumů si totiž většina mladých už pod pojmem Stasi nic nevybaví, spíše ji považují za hitlerovskou organizaci. Spolková zmocněnkyně pro dokumenty Stasi a bývalá disidentka Marianne Birthlerová vidí význam filmu v tom, aby se mluvilo o životě v diktatuře a o aparátu Stasi. Je to podle ní nutné, pokud si chtějí Němci do budoucna uchovat svobodu.
Stasi byla mocná: Ve službách totality zatýkala dle libosti, rozdělovala rodiny a přátele, vytvářela ve společnosti atmosféru strachu a nedůvěry. Placených spolupracovníků měla na konci své existence 91 tisíc - k tomu 189 tisíc neoficiálních. Po pádu východoněmeckého režimu nechtěli lidé dál přihlížet likvidaci důkazů, povedlo se to ale jen částečně. Za patnáct let se roztřídilo 400 pytlů s roztrhanými materiály z celkových 16 tisíc.
Kdo se nijak neangažoval, pro toho jako by Stasi nebyla. Kdo se ale pohnul jen trochu proti proudu, tomu překopala život, říká zpěvák Bernd Stracke, kterého mocná Stasi poslal bez soudu na osm let za mříže. Jeho spisy ale zničit nestihla. Stracke proto už dnes ví, že na něj donášeli dva nejlepší kamarádi z kapely.
