Právnička Zuzana Čaputová se ujala funkce slovenské prezidentky. Ještě loni ji znal jen úzký okruh lidí z neziskového sektoru, vražda novináře Jána Kuciaka ji však nasměrovala do politiky, kde dokázala během několika málo měsíců vystoupat až na úplný vrchol. V prezidentské funkci chce Čaputová přispět k tomu, aby byla v zemi obnovena víra ve spravedlnost a do místní politiky se vrátila slušnost.
Spravedlnost, slušnost a životní prostředí. Čaputová se chce zasadit za lepší Slovensko
„Cesta k nejlepšímu možnému Slovensku nevede přes žádné příjemné zkratky. To je třeba si upřímně říct. Celou trasu musíme absolvovat poctivě krok za krokem,“ předeslala ve svém inauguračním projevu.
Na cestu za lepším Slovenskem se chce vydat stejně jako za zvolením prezidentkou. Tedy bez útoků, konfrontací a zkreslováním faktů ve svůj prospěch. „Přesvědčila jsem se, že pro vítězství ve volbách není třeba používat jazyk populistů, pracovat s emocí strachu nebo využívat hrozby jako manipulační nástroj.“
Styl, který s sebou do politiky přinesla – ač do té doby žádné politické zkušenosti neměla – je zatím nejvyzdvihovanějším aspektem pětačtyřicetileté právničky.
Ve funkci chce akcentovat tři hlavní oblasti: vládu práva s spravedlnosti, sociální péči a ochranu životního prostředí. Právě boj za lepší životní prostředí se stal odrazovým můstkem její právnické i politické kariéry.
Neústupná právnička
Do povědomí veřejnosti se Zuzana Čaputová dostala díky své čtrnáct let trvající právní bitvě proti skládce odpadu v domovském Pezinku nedaleko Bratislavy. Kauza se ze slovenských soudů dostala až k těm evropským, kde nakonec odpůrci skládky ohrožující zdraví obyvatel slavili úspěch. Případ navíc přinesl zpřísnění pravidel v celé Evropské unii.
Dlouholetá kauza Čaputovou postavila proti mocným lidem vládní strany Smer-SD i proti podnikatelům, jako je například Marián Kočner, v současné době obviněný z objednávky vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka.
„Byl to těžký příběh, který trval čtrnáct let, prošli jsme si všeličím, obavami, strachem, ale nakonec jsme zvítězili,“ vrací se Čaputová k případu z Pezinku, který jí vynesl i Goldmanovu cenu, považovanou za Nobelovu cenu za ekologii.
Čaputová rovněž roky spolupracovala s neziskovou organizací Via Iuris usilující o zrušení amnestií z období vlády premiéra Vladimíra Mečiara, kdy byli mimo jiné omilostněni lidé stíhaní kvůli únosu syna slovenského prezidenta Michala Kováče.
Společně s organizací přinesla do parlamentu předloni petici s podpisy 76 tisíc Slováků žádající zrušení amnestií. Národní rada to učinila po dvou týdnech.
Události: Zuzana Čaputová se ujala funkce slovenské prezidentky (zdroj: ČT24)
Vražda Jána Kuciaka jako důvod pro vstup do politiky
Do vrcholné politiky ji ale přivedly až loňské události po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky a ohromné vzedmutí veřejnosti, které po činu následovalo.
„Vražda Jána Kuciaka, reakce veřejnosti na ni a obrovské občanské protesty, které následovaly, utvrdily mé rozhodnutí (kandidovat). V minulosti jsme s Kuciakem spolupracovali na více kauzách – on jako investigativní novinář, já jako právnička – kde bylo podezření ze zneužití moci. Vůbec nepochybuji o tom, že byl zabit kvůli své práci,“ řekla americkému deníku The Washington Post.
I když jí na začátku kampaně dával šance málokdo, její preference začaly pozvolna růst a nakonec se v její prospěch rozhodl odstoupit původní favorit voleb, vědec Robert Mistrík, se kterým se považovali „spíš za spolukandidáty než soupeře“.
Její raketový vzestup vedl k ráznému přitvrzení do té doby poklidné volební kampaně, začaly se objevovat výhrůžky nejen vůči Čaputové samotné, ale i její rodině. Protivníci ji spojovali s byznysmenem maďarského původu Georgem Sorosem, objevily se fotografie, na kterých měla pozměněný tvar nosu, jenž „potvrzoval“ její židovský původ.
Přesto si dál stála za svou nekonfrontační kampaní, jakýkoliv protiútok odmítala: „Konfliktů je dost a já jsem nešla do politiky proto, abych se hádala, ale abych pomohla nebo přinesla řešení.“
Čaputová: Nabízím srdce, rozum a ruce (zdroj: ČT24)
Útok církve
Na tradičně katolickém Slovensku vzbudila Čaputová rozruch svými liberálními názory. Sama je rozvedená, vychovává dvě dcery, roky žila „na psí knížku“ s fotografem a hudebníkem Petrem Konečným.
Čaputová souhlasí s právem žen na potrat, s migračním paktem i s adopcemi dětí homosexuálními páry. „Preferuji, aby mělo dítě biologickou matku a biologického otce. Ale v případě, kdy by mělo vyrůstat v ústavní péči, myslím, že by mu bylo lépe se dvěma milujícími lidmi jakéhokoliv pohlaví.“
Za tato slova sklidila kritiku od představitelů slovenské katolické církve. Například trnavský arcibiskup Ján Orosch se nechal slyšet, že podpora Čaputové je těžký hřích. Naopak jeho předchůdce, odvolaný trnavský arcibiskup Róbert Bezák, nebo český kněz a filozof Tomáš Halík se za Čaputovou veřejně postavili.
Podpora od Andreje Kisky
Zuzanu Čaputovou v kampani podporoval i tehdejší slovenský prezident Andrej Kiska, který se o znovuzvolení neucházel. Místo toho se rozhodl naskočit do slovenské politiky s nově založenou stranou.
A zřejmě i kvůli tomu se Kiska stal jedním z hlavních témat prezidentské kampaně. V souvislosti s možným odsouzením kvůli daňové kauze jeho rodinné firmy Čaputová připustila, že by případnou žádost o milost posoudila: „Žádný politik by nebyl při udělování milostí nikdy zvýhodněný. Při každé žádosti o milost bych postupovala stejně jako v případě každého jiného občana, tedy musely by tam být důvody k tomu, aby se vůbec o udělení milosti dalo uvažovat.“
Za to, že udělení milosti Kiskovi strikně nevyloučila, Čaputová opět sklidila kritiku protikandidátů, zejména Maroše Šefčoviče, kterého v kampani podporovala vládní Smer-SD Roberta Fica, jenž je řadu let Kiskovým politickým rivalem.
Následně se však Čaputová poměrně nečekaně vůči Kiskovi vymezila, když zdůraznila, že ona by se v případě obvinění z politiky stáhla: „Já bych do politiky nešla, ačkoliv si ho jako politika vážím. Pro mě by to byla překážka.“
Slovensko patří do Evropy a na Západ
Čaputová se také opakovaně vymezila vůči Robertu Ficovi a jeho straně Smer-SD, současné politické scéně na Slovensku vyčítá propojení s kriminálními živly.
Akcentuje ukotvení země v Evropské unii a západním civilizačním prostoru, což ovšem podle ní v současnosti ohrožuje politika ruského prezidenta Vladimira Putina: „Vnímám snahu o podkopání stability, demokracie a jednoty Evropské unie – ať už financováním extremistických stran, podporou konspiračních médií, nebo nepřátelskými zpravodajskými operacemi.“
„Z mého pohledu je Slovensko neoddělitelnou součástí Evropy a Západu, patří do něj politicky, historicky i kulturně,“ ujišťuje žena, která bude následujících pět let stát v jeho čele.