I v Estonsku se pěstuje vinná réva, jen za výrazně jiných podmínek než třeba na slunném jihu Evropy. Vinice jsou ukryté ve sklenících a množství odrůd není kvůli chladnému podnebí velké. Hodně se taky experimentuje s ovocnými víny. Přestože Estonsko k pěstování nabízí jen velmi těžké podmínky, je po celé zemi přes dvacet vinařů.
REPORTÁŽ: V Estonsku navzdory chladnému podnebí přibývá vinařů. Hrozny pěstují ve sklenících
Žádné řádky vinice na prosluněném svahu jako na jižní Moravě, ale bažiny a lesy. Na samotě vedle hřbitova stojí starý dům a za ním na zahradě tři větší zahradní skleníky, které v sobě ukrývají maličké vinohrady. Tak se pěstuje víno v Estonsku.
Skleníky na první pohled nevypadají nijak zvlášť nápadně. Že se v nich pěstují hrozny, by nikoho pravděpodobně vůbec nenapadlo. Uvnitř je několik spořádaných řad révy. Půda je zakrytá speciální tmavou geotextilií, která má přitahovat sluneční záření a kumulovat v sobě teplo. Tím pro révu vytváří lepší podmínky.
Oficiálně jsou v zemi dvě desítky vinařů, další postupně přibývají. Prý i díky stále teplejšímu klimatu. „Jsme jedno ze čtyř nebo pěti estonských vinařství, kde hrozny přímo produkujeme,“ říká Kristel Sootová, majitelka Järiste Veinitalu na jihu Estonska.
Na samotě za domem původně z roku 1880 vyrábějí víno od počátku až do konce. Na ploše, která stále roste a díky čím dál teplejšímu klimatu se posouvá i mimo skleníky, jim roste bílý Solaris, červený Regent a Hasanský sladký – nově vyšlechtěná odrůda původem z Ukrajiny, která zvládne i silnější „mrazíky“. „Ještě minulý týden byly ranní teploty venku okolo minus čtyř až minus pěti stupňů Celsia, což tahle nová odrůda skvěle zvládne,“ pochvaluje si začátek května Sootová.
Majitelé vinařství Veinivilla ve vesnici Valgejoe v severním Estonsku – Tiina a Allan Kuulerovi
Hroznové víno ale tvoří zhruba polovinu produkce Järiste Veinitalu, pak jsou to různá ovocná vína, například směs z aronie, černého rybízu a jahod. Loni s manželem a přáteli sklidili ve svých sklenících tunu hroznů, ze kterých vyrobili okolo šesti set lahví. Na rozdíl od rozsáhlých vinic ve Francii nepotřebují žádné brigádníky, vystačí si jen s pomocí své rodiny a přátel. Komplikací je totiž i to, že se hrozny musí sbírat v jeden přesný den na základě zralosti hroznů, takže nelze čekat.
Nabízí se, že se by se v chladném Estonsku mohlo dařit produkci ledového vína, kdy se hrozny sbírají, až když projdou mrazem silnějším než minus sedm stupňů Celsia. Sootová ale kroutí hlavou. „Říjen, kdy obyčejně hrozny sbíráme, bývá tady v jižním Estonsku deštivý. Takže by nám to všechno zplesnivělo,“ vysvětluje.
Výroba vína je pro Kristel Sootovou rodinný byznys. Všechno začalo koníčkem jejího manžela Martina, hlavního pěstitele a vinaře. Jeho rodiče se snažili na zahradě v obtížných přírodních podmínkách vypěstovat několik druhů zeleniny, ale on se rozhodl vysadit ve sklenících vinnou révu. Když po několika letech začala produkovat hrozny, zkusil vyrábět víno pro domácí potřebu.
Po výhře v soutěži domácích vinařů Martin manželce oznámil, že chce víno prodávat. Ta neměla námitky. Dnes tak na jihu Estonska hospodaří vystudovaná učitelka hry na kytaru a environmentální technolog, kteří se potkali na nedaleké univerzitě v Tartu.
Díky čím dál teplejšímu počasí si mohli majitelé dovolit zasadit nově vyšlechtěnou odrůdu – Hasanský sladký – i mimo skleník
Nejsevernější estonské vinařství
Někteří estonští pěstitelé hroznů ale sklizeň dál nezpracovávají, posbírané hrozny putují jinam. Třeba do vesnice Valgejõe nedaleko bažinatého národního parku Laheema. Tam se nachází nejsevernější estonské vinařství. Hrozny nepěstuje, ale nakupuje je z jižní části země. „Tady na severu je totiž na hrozny příliš chladno, místní půda je navíc velmi neúrodná,“ vysvětluje jeho majitelka Tiina Kuhlerová.
Vínu se věnuje už osmnáct let, původní profesí je novinářka. Vystudovala rozhlasovou žurnalistiku a ke koníčku a zároveň práci ji přivedla náhoda. „Domácí víno z ovoce vyráběli moji rodiče. Když jsem pak jednou měla moc jablečného moštu, který začal lehce bublat a kvasit, zavolala jsem domů,“ vzpomíná. Rodiče jí poradili, jak z moštu vyrobit alkohol. Výsledek ji překvapil, na rozdíl od běžných domácích vín bylo to její suché. Kuhlerové to dodalo sebevědomí, tak se rozhodla v tom pokračovat. První lahev s manželem vyrobila v roce 2005.
Skleníky s vínem na zahradě rodinného domu, kde sídlí jihoestonské vinařství Jariste
Ovocná vína mají podle Kuhlerová na estonském trhu velký podíl, v poslední době je velmi populární rebarbora. Estonci z ní velmi rádi dělají domácí limonády nebo sirupy, oblíbili si ji i vinaři a pivovarníci. „Říkám tomu rebarborová revoluce,“ směje se Kuhlerová. Ona sama dělá rebarborové šumivé víno. „Výroba ovocných vín má tady dlouhou tradici,“ říká. „Jablko, černý rybíz, další druhy rybízů, aronie, švestky, jahody, maliny. To všechno se dá zpracovat, to všechno obsahuje zkvasitelný cukr,“ vysvětluje.
Lahve vypijí návštěvníci jejich domu, jindy je prodávají do speciálních obchodů s lokálními potravinami nebo v hlavním městě Tallinnu. „A jedna bedna s lahvemi pravidelně míří do Německa do jedné berlínské michelinské restaurace,“ chlubí se vinařka. Před válkou na Ukrajině bylo možné koupit jejich víno i v Petrohradu, to už ale teď neplatí.
V roce 2022 se ve dvou desítkách estonských vinařství vyrobily zhruba čtyři tisíce litrů vína. Pro srovnání, v České republice se za podobné období podle situační zprávy ministerstva zemědělství vyrobilo 592 tisíc hektolitrů. Díky stále teplejšímu klimatu se ale třeba produkce estonského vína zvýší a časem se stane známější i v zahraničí.