Současná situace vinařů v Řecku je podle prezidenta Ústředního družstevního svazu vinařských produktů (KEOSOE) Christose Markoua obzvlášť obtížná. Odpovědí na slepou uličku, v níž se tamní vinařství ocitlo, podle něj není ústup, ale komplexní modernizace.
Propojením řeckého vína s vinařskou turistikou a iniciativami zaměřenými navenek může vzniknout cirkulární ekonomika. Zahraniční návštěvníci přijíždějí do Řecka, zamilují si vinice i jejich historii a víno si koupí. Po návratu domů se pak stávají nejlepšími ambasadory řeckého vína na mezinárodních trzích. Tímto způsobem se příjmy vracejí řeckým vinařům.
Markou ale znovu varoval před budoucností řeckého vína a zdůraznil, že oživení některých vinařských podniků je pouze povrchní a dílčí, zatímco celý sektor se podle něj hroutí.
Vinařský sektor by přitom podle Markoua mohl být jedním z důležitých a strategických pilířů řecké ekonomiky, protože neoddělitelně propojuje primární produkci s cestovním ruchem a exportem. Kromě přínosu k národnímu HDP má potenciál vytvářet příjmy a pracovní místa v řeckých regionech, a podporovat tak sociální a ekonomickou soudržnost oblastí, které často nemají jiné zdroje obživy.
Zároveň může působit jako dynamický nástroj rozvoje zaměřeného navenek, protože značkové řecké víno se dostává na mezinárodní trhy jako prémiový ambasador značky „Řecko“. Rychlý rozvoj alternativních forem cestovního ruchu, například vinařské turistiky, by navíc mohl přilákat návštěvníky s vyšší útratou, podpořit místní podnikání a představit kulturní i gastronomické dědictví země.
Markou mezi faktory, které v průběhu let vedly k úpadku sektoru, řadí především úbytek plochy vinic. Mezi lety 1990 a 2025 se plocha osázená vinnou révou snížila z 82 tisíc na 65 tisíc hektarů.
„Příjmy vinařů v posledních letech dramaticky klesly,“ poznamenává Markou. Opouštění pěstování vinné révy přičítá mimořádně nízkým cenám, které často nepokrývají ani základní výrobní náklady.
Prezident KEOSOE zároveň uvedl osobní příklad: když se v roce 1984 začal věnovat vinařství, jeho vinice o rozloze 5,7 hektaru dokázala zajistit obživu až dvěma rodinám. Dnes ji podle svých slov udržuje čistě ze sentimentálních a historických důvodů, protože je ztrátová, zejména po extrémních projevech počasí, jako jsou mrazy.
Svou roli podle něj hraje klimatická krize. Měnící se povětrnostní podmínky a extrémní počasí snižují výrobní kapacitu a postupně vedou ke zhoršování stavu vinic i k jejich vysychání.
Markou proto vytyčuje hlavní oblasti, na něž je třeba se zaměřit, aby bylo odvětví dlouhodobě udržitelné a konkurenceschopné. Cílem je, aby vinohradnictví lépe zapadlo do současného fungování vinařského sektoru.
Prioritou je podle něj vypracování strategického plánu, který musí splňovat konkrétní podmínky: na postupu se musí shodnout všichni zúčastnění aktéři, plán musí směřovat k zajištění uspokojivých příjmů z vinařství a zároveň sloužit jako nástroj, který nabídne okamžitě proveditelná řešení dlouhodobého problému.
Zmenšila se také historická vinice v Attice
Situace v historické vinařské oblasti Attiky je podle Markoua obzvlášť vážná. „Mesogeia, která byla kdysi největší a nejživější vinařskou oblastí v zemi, dnes chátrá. První velkou ránu utrpěla výstavbou letiště, která vedla ke zničení vysoce kvalitních vinic, aniž by byla přijata nezbytná ochranná opatření,“ vysvětluje.
Krize však podle něj není způsobena pouze vnějšími faktory, přiživuje ji také vážný nedostatek vzdělání a profesionality uvnitř samotného sektoru. Mnozí producenti nepodávají potřebná prohlášení o sklizni a výrobě, čímž trh připravují o transparentnost i nezbytná statistická data.
„Je příznačné, že v místním sdružení je registrováno pouze třicet vinařství, zatímco v širším regionu koluje obrovské množství sudového vína pochybného původu – často navíc mimo Attiku. Tato praxe podkopává jakýkoli pokus o standardizaci, nenapravitelně poškozuje pověst řeckého vína a otevírá dveře nelegálnímu ‚pořečťování‘, jak se to zjevně děje i v jiných částech země s omezenou produkcí,“ zdůrazňuje prezident KEOSOE.
Na institucionální úrovni má problém zhoršovat absence efektivní státní správy. I když má vedení potřebnou politickou vůli, ministerstvu pro rozvoj venkova podle Markoua chybí odpovídající útvary, které by dokázaly rozhodnutí rychle a racionálně uvádět do praxe.
Společná zemědělská politika EU se zároveň podle něj ukazuje jako katastrofální pro jižní Evropu, protože nutí drobné řecké zemědělce soutěžit za zcela nerovných podmínek se zahraničními nadnárodními společnostmi například z Austrálie, které využívají rozsáhlé plochy půdy a srážejí náklady na úroveň, jíž v Řecku nelze dosáhnout.
Článek od ERTNews, poprvé byl publikován 24. května 2026 v 14:33 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
