Před 31 lety padla Berlínská zeď. Jako první ji 9. listopadu 1989 podle dostupných informací překonal Aram Radomski. Mladý disident, který roky bojoval za pád východoněmecké diktatury, je dnes úspěšným fotografem.
Aram Radomski nebojoval jen za vlastní svobodu. Odhodlaný protivník režimu NDR vědomě otestoval pevnost Berlínské zdi. Devátého listopadu 1989, ve chvílích všeobecné nejistoty, zamířil k hraničnímu přechodu, za nervózními pohraničníky. „Zeptal jsem se: Můžu jako občan vycestovat? Ano, nebo ne? Velitel stráže, plukovník Jäger, nakonec řekl: Ano, jestli chcete, můžete.“
Když kamery zachytily davy lidí valící se přes zeď, byl Radomski už dlouho v Západním Berlíně. Momentům nadšení ale předcházela bolestná léta. Radomski se ocitl v hledáčku východoněmecké tajné policie Stasi už jako patnáctiletý, když odmítl donášet na vlastního otce. „Stasi mě zmlátila. Pak mě pod falešnou záminkou poslali do vězení,“ vzpomíná.
Po propuštění mu novináři ze Západu doručili kameru. V říjnu 1989 s ní natočil protirežimní demonstraci v Lipsku. Záběry se podařilo propašovat z NDR a odvysílala je západoněmecká televize, kterou sledovala velká část východních Němců. „Myslím, že jsme urychlili pád NDR,“ domnívá se Radomski.
První krok za svobodou učinil na pohraničním přechodu v Bornholsmké ulici. Dodnes je toto místo symbolem sjednocení země, ale také deziluze, která u řady východních Němců vystřídala euforii.
Skoro šedesát procent z nich se stále cítí jako občané druhé kategorie. Aram Radomski, dnes úspěšný fotograf a podnikatel, se mezi ně nepočítá. Podle vlastních slov i proto, že už v den pádu zdi začal přemýšlet o nové kariéře.
