Praha – Mezinárodní situaci projedná v České republice generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který v pátek zavítá do Prahy a zdrží se do neděle. S prezidentem Václavem Klausem, premiérem Petrem Nečasem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem bude jednat o bojích v Libyi, nepokojích v arabském světě, změnách klimatu a zřejmě také o japonské jaderné elektrárně Fukušima. Praha je Panovou zastávku na cestě z Berlína na Ukrajinu, která si na konci dubna připomene 25 let od černobylské jaderné havárie. Poslední generální tajemník OSN, který navštívil Česko, byl v roce 1999 Kofi Annan.
Sedmašedesátiletý, spíše nenápadný jihokorejský diplomat Pan Ki-mun stojí v čele OSN od roku 2007 – jako osmý generální tajemník vůbec a první asijský od éry Barmánce U Thanta (1961 až 1971). Řídí celosvětovou organizaci, která má operační rozpočet kolem dvou bilionů dolarů; bývá ale leckdy považována za nepružný a nefunkční byrokratický moloch, který nutně potřebuje reformu.
Za priority své agendy označuje Pan klimatické změny, odzbrojení, boj proti finanční krizi a chudobě, mír a bezpečnost, zdravotnictví, ženská práva a právě reformu OSN. Během uplynulých čtyř let podle svých slov provedl v organizaci mnoho zlepšení: OSN je podle něj nyní efektivnější, zodpovědnější a transparentnější, přesto je stále co zlepšovat.
Během Panova působení v čele OSN byly uvaleny například sankce na Írán kvůli jeho jadernému programu, bez valného úspěchu se konaly konference o klimatu a naposledy v březnu Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci číslo 1973 k ochraně libyjského civilního obyvatelstva před útoky armády Muammara Kaddáfího.
Generální tajemník OSN je obecně politik, který žije ze symbolismu a velkých gest. Nemá přílišné pravomoci, místo nich je však nositelem morální autority. Kritici ale Panovi vyčítají, že mu chybí potřebné charisma. Životopisec Panova předchůdce James Traub už kdysi napsal, že „pro získání křesla šéfa OSN musíte vypadat neškodně. Jakmile se ale generálním tajemníkem stanete, můžete zkoumat limity svého úřadu.“
Pan Ki-munovu politickou kariéru výrazně ovlivnila návštěva Bílého domu v roce 1962 a setkání s prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym, jehož se mu dostalo za odměnu jako vzornému studentovi. Jako jeden z nejlepších vystudoval v roce 1970 mezinárodní vztahy na Soulské univerzitě a vstoupil do diplomatických služeb. V roce 1985 získal ještě magisterský titul z Harvardovy univerzity. Působil jako velvyslanec v Indii, Rakousku, OSN a USA, od ledna 2004 byl jihokorejským ministrem zahraničí.
