Před sto lety vzniklo Rakousko. Republika z trosek mocnářství a bez vlastního národa

Rozpad rakousko-uherské monarchie dal před sto lety vzniknout novým státům, založeným na národních principech. Zato z původního srdce mocnářství zůstal zbytek, se kterým si ani jeho občané nevěděli příliš rady a nedokázali se s nově vznikající rakouskou republikou ztotožnit. Idea rakušanství byla v rámci habsburské monarchie po staletí vnímána spíš jen jako sjednocující a zastřešující prvek germánské, maďarské a slovanské společnosti. V den prohlášení první rakouské republiky 12. listopadu 1918 se s novou vlastí dokázal ztotožnit jen málokdo.

Rakušanství nebylo v dobách rakousko-uherské monarchie chápáno jako národnostní sebeurčení. Šlo o uměle vytvořený konstrukt pro potřeby mnohonárodnostní monarchie. Nikdy například neslavila žádný národní státní svátek. Pouze 18. srpna, v den narozenin panovníka Františka Josefa I., se slavil „svátek rakousko-uherské monarchie“. Tedy svátek císařství, nikoliv jeho národa.

„Jestliže opravdu něco nenávidím, je to rakušanství, lépe řečeno to habsburské vídeňáctví, ten dekadentní aristokratismus honící se po spropitném, ten falešný, nízký habsburgismus, ta nenárodní a přece šovinistická směsice lidí oficiální Vídně,“ charakterizoval rakušanství Tomáš Garrigue Masaryk.

Pro pochopení krize rakušanství, nedostatku národní identity, která v roce 1918 provázela vznik první rakouské republiky na troskách monarchie, je třeba ohlédnout se hlouběji do historie.

Co je důležitější? Region, jazyk, nebo stát?

Památník Marie Terezie před Uměleckohistorickým muzeem ve Vídni
Zdroj: Heinz-Peter Bader/Reuters

Rakouská identita začala vznikat díky dynastické politice Habsburků vytvářejících komplex dědičných zemí. Tato zpočátku náhodná sbírka zemí, které spojovala pouze společná vládnoucí dynastie, se postupně stala základem multietnické habsburské monarchie.

Pozdější snaha Marie Terezie a Josefa II. vytvořit z této heterogenní monarchie sjednocenou rakouskou říši s sebou nutně nesla i změny v kulturním vývoji všech zúčastněných zemí. Významnou roli při tomto sjednocování hrál kontakt německých jazykových skupin s dalšími národy monarchie.

Zejména v 19. století je pro rakouské Němce charakteristická rozpolcenost mezi silnou regionální identitou (Tyrolsko, Horní a Dolní Rakousko) a pocitem příslušnosti k německé kulturní oblasti jako takové. Mezi tyto dva aspekty se však dostává ještě aspekt třetí, a to příslušnost ke státu, k habsburské monarchii.

Rakouské povědomí, jež se objevilo na přelomu 18. a 19. století, pravda, nepostrádalo lidských a teplých tónů, avšak hlubší společenské kořeny zapustilo jen v německy mluvících zemích, a ani tam ne ve smyslu v Evropě obvyklého národního cítění, ale spíš ve stylu provinčních citových pout, jak je známe z ostatních států rozdrobeného Německa. Z tohoto rakouského lokálního patriotismu se jen stěží mohl zrodit samostatný nový národ.
István Bibó
maďarský historik a politický filozof

Vznik německé říše v roce 1871 jako národního státu Němců (ovšem s vyloučením těch rakouských) znamenal pro rakouskou identitu těžkou ránu. Rakušanství začalo být chápáno jako alternativa k „říšskému němectví“. Mísila se v něm hrdost na dosavadní vůdčí roli rakouských Němců v německém jazykovém prostoru s pocitem méněcennosti tváří v tvář dynamickému rozvoji nové německé říše.

Dalším přitěžujícím aspektem byla pro rakouskou identitu postupujcí emancipace ostatních národů v rámci monarchie. Na přelomu 19. a 20. století proto dochází mezi německy mluvícími Rakušany k posilování národně německé identity na úkor té rakousko-habsburské.

Ještě v průběhu první světové války se Vídeň pokouší ve svých poddaných vyburcovat vlastenecké rakušantví a v roce 1915 přejmenovává předlitavskou část monarchie na Rakousko. I Robert Musil ve svém eposu Muž bez vlastností podotýká, že bylo obtížné cítit vlastenectví vůči státu s názvem „Království a země na říšské radě zastoupené“,  jak se až do té doby Předlitavsko oficiálně nazývalo.

Budování rakouské republiky bez rakouského národa

Začátkem října 1918 se monarchie začala nezvratně rozpadat. V Evropě vznikaly nové republiky a vojáci vracející se ještě v císařských uniformách z bojišť velké války se k nim postupně hlásili. Poválečná rakouská společnost se však – na rozdíl od té československé – nedokázala s novým státem ztotožnit.

Díky nacionálům už během války opět značně posílila velkoněmecká myšlenka a po rozpadu monarchie se k ní přiklonili i silní sociální demokraté.

„Německou orientaci lze vysvětlit šokem způsobeným rozpadem monarchie. Těžce zdiskreditoval rakouskou část cítění. A pro překonání tohoto šoku musel nutně následovat únik od všeho rakouského k tomu německému a ke stále ještě mocnému Německu. Dalo by se hovořit až o sebeobětování Rakouska, jež se projevilo hlavně snahou pojmenovat novou republiku tak, aby se v názvu neobjevilo slovo Rakousko,“ vysvětluje historik Ernst Bruckmüller.

Kancléř první republiky Karl Renner proto navrhoval název Jihovýchodní Německo, diskutovalo se ale i o Vysokém Německu, Dunajské Germánii, Východoněmeckém svazu či Německé Marce. Díky tlaku křesťanskosociálních politiků, kteří se nechtěli rakouského odkazu úplně vzdát, byl nakonec do ústavy prosazen název Německé Rakousko (Deutschösterreich).

Území, která měla být zahrnuta do republiky Německé Rakousko
Zdroj: Michael Postmann/Wikipedia Commons

První poválečná ústava z 12. listopadu 1918 počítala s anšlusem k Německu. „Deutschösterreich je součástí Německé republiky,“ ujišťoval její druhý článek. Území, které si chtělo Německé Rakousko do budoucna nárokovat, zahrnovalo všechny sídelní oblasti německy mluvícího obyvatelstva rakouské části zaniklé monarchie. 

Jak zdůrazňuje historik Jan Křen, spojení poválečného Rakouska s Německem nebylo motivováno jen nacionálně, vyhlídkou na překonání tradičního rozporu německé a rakouské identity, ale mělo i ekonomické jádro. Nové Rakousko se muselo vyrovnat se ztrátou uhlí, které mu dříve dodávaly české země, se zemědělstvím zdecimovaným válkou natolik, že nebylo s to nový stát uživit i s předimenzovaným zbrojním průmyslem a státním úřednictvem.

Propagandistická pohlednice z roku 1921 vyzývající k anšlusu s Německem
Zdroj: www.mediathek.at

„Pochyby o životaschopnosti nového státního útvaru převažovaly tehdy v celé rakouské společnosti a na čas spojily i všechny tři tradiční rakouské politické tábory,“ dodává Křen.

V první vládě nové rakouské republiky tak společně usedli křesťanští sociálové (dnešní lidová strana), nacionálové a sociální demokraté, kteří se postupně stali nejsilnější stranou a ve snaze dosáhnout rovnostářské občanské společnosti provedli řadu reforem. S nově definovaných státem se postupně sžila i bývalá císařská byrokracie a navzdory počáteční nechuti ji nakonec přijaly také buržoazní vrstvy.

Z mocnářství malým státem podle diktátu spojenců

Plány na vznik společného rakouského a německého státu definitivně rozmetala Saintgermainská smlouva uzavřená třemi desítkami států 10. září 1919. Rakousko navíc přišlo o Jižní Tyrolsko a Istrii (připadly Itálii), Sudety (připadly Československu) a části Dolního Štýrska a Korutanska (přešly pod nově vzniklý stát Srbů, Chorvatů a Slovinců).

Rakouští zástupci se jednání nesměli aktivně účastnit – své návrhy mohli předkládat pouze písemně – takže konečná podoba rakouské první republiky byla výsledkem jednostranného rozhodnutí spojenců.

Vidinu anšlusu s Německem tak vystřídala realita malostátnosti. Z bývalé monarchie sdružující téměř 50 milionů lidí se stala republika se šesti a půl miliony obyvatel.

„Značná část občanského tábora měla k nové republikánské demokracii rozlomený vztah. Republice chyběla přitažlivá státní ideologie, která by nahradila habsburský mýtus monarchické éry. Značná část občanského tábora neměla žádnou republikánskou hrdost a mnozí považovali republiku za blasfemii,“ dodává Jan Křen.

Sochy velkovévody Karla a prince Evžena Savojského před vídeňským Hofburgem
Zdroj: ČTK/Eye Ubiquitous/Hutchison

Sentimentální vztah Rakušanů k zaniklé monarchii lze sledovat i na rozdílném osudu symbolů padlého mocnářství. Zatímco v Praze šel k zemi Mariánský sloup, zmizel pomník maršála Radetzkého a v Bratislavě zlikvidovali památník Marie Terezie, ve Vídni se nikdo neodvážil dotknout pomníků prince Evžena Savojského či velkovévodů Albrechta a Karla.

Definitivní tečku za císařským Rakouskem udělala podle historika Manfrieda Rauchensteinera až nacistická revoluce v roce 1938. Svébytná rakouská identita ale mohla začít naplno vznikat až v 50. letech.

„Ekonomická situace druhé republiky byla lepší než v první republice. Druhá rakouská republika uspokojila obyvatelstvo sociálním a ekonomickým směrem, což první republika nemohla. Také se říká, že rakouský národ vzniká až po roce 1945,“ upozornil v pořadu Historie.eu historik Niklas Perzi. Většina Rakušanů se začala považovat za Rakušany, a nikoliv za Němce či rakouské Němce, až v sedmdesátých letech. Půl století po vzniku první rakouské republiky.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Svět

Palestinci hlásí šestnáct mrtvých po izraelském úderu na budovu UNRWA

Úřad palestinské civilní obrany napojený na teroristické hnutí Hamás ve středu oznámil, že při izraelském úderu na zdravotnickou kliniku Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) na severu Pásma Gazy přišlo o život nejméně šestnáct lidí. Izraelský ministr obrany Jisra'el Kac ještě dříve během dne oznámil velké rozšíření vojenské operace v Pásmu Gazy.
08:35Aktualizovánopřed 41 mminutami

Maďarsko hodlá opustit Mezinárodní trestní soud, píše RFE/RL

Maďarsko se rozhodlo opustit Mezinárodní trestní soud (ICC), informuje Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) s odvoláním na diplomatické zdroje v Maďarsku. Informace se objevila v den, kdy izraelský premiér Benjamin Netanjahu zemi navštíví, navzdory zatykači, který na něj vydal ICC kvůli podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Pásmu Gazy.
10:33Aktualizovánopřed 52 mminutami

Trump nechal Waltze ve funkci, aby nepřiznal chybu, píše WSJ

Americký prezident Donald Trump na veřejnosti hájil svého poradce pro národní bezpečnost Mikea Waltze po úniku utajovaných informací přes aplikaci Signal, ale v zákulisí zvažoval, zda ho má vyhodit, napsal deník The Wall Street Journal (WSJ). Trumpovi vadilo, že Waltz měl číslo na šéfredaktora časopisu The Atlantic, zároveň nechtěl vyhazovat své blízké spolupracovníky nedlouho po začátku svého mandátu, podobně jako to bylo během jeho prvního funkčního období.
před 1 hhodinou

Miska vah se v Súdánu obrací, zemi ale hrozí rozpad

Súdánská armáda (SAF) koncem března po dvou letech osvobodila hlavní město Chartúm. Někteří experti hovoří o bodu zvratu, jiní ale varují, že válka není u konce. Podle analytika Jana Havlíčka hrozí africké zemi rozpad. Povstalecké Jednotky rychlé podpory (RSF) podporují podle USA i odborníků Spojené arabské emiráty. Súdánská vláda stát žaluje u Mezinárodního soudního dvora kvůli podílu na genocidě. Abú Dhabí to popírá.
před 1 hhodinou

Hasiči v Myanmaru vytáhli z trosek živého muže. Počet obětí přesáhl 2800

Záchranáři vytáhli z trosek hotelu v myanmarském hlavním městě Neipyijto živého šestadvacetiletého muže, informovaly agentury AP a AFP. Naděje na nalezení dalších přeživších pět dní po ničivém zemětřesení ovšem slábne a záchranáři vyprošťují hlavně mrtvé. Počet obětí v Myanmaru stoupl na 2886, píše Reuters s odvoláním na státní televizi. V sousedním Thajsku, které otřesy půdy zasáhly také, je hlášeno 22 mrtvých a 34 zraněných, uvedla AP.
před 2 hhodinami

Rádio Svobodná Evropa posílá některé pražské zaměstnance na částečně placené volno

Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) začalo v úterý posílat zaměstnance pražské centrály na částečně placené volno na základě překážek v práci. Médium totiž neobdrželo Kongresem vyčleněné prostředky na dubnový provoz. Administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa chce financování RFE/RL ukončit, rozhlasová stanice se proti tomu brání soudní cestou.
včeraAktualizovánopřed 2 hhodinami

Ruské drony útočily na Charkov

Rusko v noci na středu zaútočilo na Ukrajinu 74 drony, uvedlo ukrajinské letectvo. Protivzdušná obrana podle něj sestřelila více než čtyřicet z nich, dvě desítky nedosáhly cíle. Rusové tvrdí, že zničili 93 ukrajinských dronů.
10:33Aktualizovánopřed 2 hhodinami

Soudy Trumpovi překáží, chce je dostat pod kontrolu, míní amerikanisté

Americká administrativa Donalda Trumpa během svého působení vydala řadu exekutivních nařízení, která se dostala před americké soudy. Pro Trumpův styl vládnutí představuje justice překážku, kterou se snaží dostat pod svou kontrolu, řekl amerikanista Kryštof Kozák z Univerzity Karlovy v 90′ ČT24. Další hosté zmiňovali postupy autoritářských režimů, které potlačují nezávislé instituce.
před 4 hhodinami
Načítání...