Bezprostředně po svém vzniku muselo Československo bojovat o velkou část svého území. Spolu s Rumunskem válčilo proti Maďarům, kteří chtěli obnovit svůj stát v bývalých uherských hranicích, tedy včetně Slovenska. Maďarská armáda došla až k Bardejovu, 1. července 1919 se ale začala stahovat. Boje si připomíná i Československá obec legionářská. V úterý vyráží na Slovensko skupina, která projde jednotlivá bojiště konfliktu a zmapuje dochované hroby, které se budou následně renovovat.
Do konfliktu se na každé straně zapojily desetitisíce mužů, kteří využívali i obrněné vlaky, letadla a děla. Vojáci, kteří se jen krátce předtím vrátili z bojišť první světové války, museli válčit znovu. I když už ve službách nové Československé republiky, stále ještě v uniformách vycházejících z těch rakouskouherských.
„Muži, kteří se vrátili z Itálie, ihned nastoupili do bojů a jali se bránit naše hranice. Samozřejmě nikomu se do té války nechtělo. Nicméně národní uvědomění bylo v té době velice silné. A zajištění hranic nezbytné,“ popisuje překotné události v historii mladé republiky Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské.
Ani ne rok po svém vyhlášení tak Československo muselo válčit o svou existenci. „Pro československou vládu bylo zcela zásadní, aby uhájila slovenské území. Proto v tomto konfliktu skutečně dělala všechno možné, například vyvíjela tlak na Paříž. A tlak z Versailles se následně ukázal jako naprosto rozhodující faktor,“ dodává tajemník Československé obce legionářské Jiří Filip k mezinárodnímu vlivu na maďarskou bolševickou vládu, která se začala v červenci 1919 z území Slovenska stahovat.
- duben až srpen 1919;
- boj o Slovensko a Podkarpatskou Rus;
- 1. července 1919 se začínají maďarská vojska stahovat ze Slovenska;
- 13. srpna československé jednotky obsadily Petržalku u Bratislavy, která do té doby patřila Maďarsku.
„Maďaři byli od samého počátku početně ve výhodě, ale československé armádě se postupně dařilo nabírat síly. Z Itálie a Francie přijeli českoslovenští legionáři, na 30 tisíc dobře vyzbrojených mužů. A i na Slovensku se dařilo mobilizovat mladé ročníky, takže se síly začaly vyrovnávat,“ dodává Filip.
K obratu došlo v době, kdy už v čele československých jednotek stál francouzský generál Maurice Pellé. Jednou z klíčových osobností konfliktu byl i Josef Šnejdárek, účastník první světové války i bojů o Těšínsko. „Jeho bojové zkušenosti velice pomohly. Jeho nástup do bojů byl natolik razantní, že se naše armáda v tu dobu jala vlastní iniciativy a začala dobývat území zpět do našich rukou,“ potvrzuje Charfreitag.
Na Slovensko teď míří výprava Československé obce legionářské, aby na místě zmapovala dochované hroby a pietní místa. České ministerstvo obrany hodlá v následujících letech obnovu hrobů finančně podpořit.
