Bezprostředně po svém vzniku muselo Československo bojovat o velkou část svého území. Spolu s Rumunskem válčilo proti Maďarům, kteří chtěli obnovit svůj stát v bývalých uherských hranicích, tedy včetně Slovenska. Maďarská armáda došla až k Bardejovu, 1. července 1919 se ale začala stahovat. Boje si připomíná i Československá obec legionářská. V úterý vyráží na Slovensko skupina, která projde jednotlivá bojiště konfliktu a zmapuje dochované hroby, které se budou následně renovovat.
Před sto lety si museli Čechoslováci ubránit Slovensko. Legionářská obec zmapuje hroby padlých
Do konfliktu se na každé straně zapojily desetitisíce mužů, kteří využívali i obrněné vlaky, letadla a děla. Vojáci, kteří se jen krátce předtím vrátili z bojišť první světové války, museli válčit znovu. I když už ve službách nové Československé republiky, stále ještě v uniformách vycházejících z těch rakouskouherských.
„Muži, kteří se vrátili z Itálie, ihned nastoupili do bojů a jali se bránit naše hranice. Samozřejmě nikomu se do té války nechtělo. Nicméně národní uvědomění bylo v té době velice silné. A zajištění hranic nezbytné,“ popisuje překotné události v historii mladé republiky Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské.
Ani ne rok po svém vyhlášení tak Československo muselo válčit o svou existenci. „Pro československou vládu bylo zcela zásadní, aby uhájila slovenské území. Proto v tomto konfliktu skutečně dělala všechno možné, například vyvíjela tlak na Paříž. A tlak z Versailles se následně ukázal jako naprosto rozhodující faktor,“ dodává tajemník Československé obce legionářské Jiří Filip k mezinárodnímu vlivu na maďarskou bolševickou vládu, která se začala v červenci 1919 z území Slovenska stahovat.
- duben až srpen 1919;
- boj o Slovensko a Podkarpatskou Rus;
- 1. července 1919 se začínají maďarská vojska stahovat ze Slovenska;
- 13. srpna československé jednotky obsadily Petržalku u Bratislavy, která do té doby patřila Maďarsku.
„Maďaři byli od samého počátku početně ve výhodě, ale československé armádě se postupně dařilo nabírat síly. Z Itálie a Francie přijeli českoslovenští legionáři, na 30 tisíc dobře vyzbrojených mužů. A i na Slovensku se dařilo mobilizovat mladé ročníky, takže se síly začaly vyrovnávat,“ dodává Filip.
K obratu došlo v době, kdy už v čele československých jednotek stál francouzský generál Maurice Pellé. Jednou z klíčových osobností konfliktu byl i Josef Šnejdárek, účastník první světové války i bojů o Těšínsko. „Jeho bojové zkušenosti velice pomohly. Jeho nástup do bojů byl natolik razantní, že se naše armáda v tu dobu jala vlastní iniciativy a začala dobývat území zpět do našich rukou,“ potvrzuje Charfreitag.
Na Slovensko teď míří výprava Československé obce legionářské, aby na místě zmapovala dochované hroby a pietní místa. České ministerstvo obrany hodlá v následujících letech obnovu hrobů finančně podpořit.