Moskva - Arktickou Severní zemi tvoří jen několik skalnatých ostrovů, na kterých nikdo trvale nežije, přesto se objev této oblasti zařadil mezi významné okamžiky v lidském poznávání světa. Souostroví ležící nad Ruskem mezi Karským mořem a Mořem Laptěvů na okraji Severního ledového oceánu objevila ruská expedice pod vedením Borise Vilkického 3. září 1913. Byl to poslední významný zeměpisný objev lidstva a nejvýznamnější ve 20. století. Mys na jednom z ostrovů je také nejsevernějším bodem asijského kontinentu.
O existenci ostrovů se nejasně zmiňovaly již zprávy několika expedic z počátku 19. století, skutečný objev ale učinila až hydrografická expedice Borise Vilkického, jejímž úkolem bylo prozkoumávat a objevovat nová území a cesty podél Severní mořské cesty, což je označení námořní cesty podél celého severního a východního pobřeží Ruska.
Nalezený ostrov, o kterém se domníval, že je osamocený, nejprve nazval Tajvaj, což byla zkratka složená z počátečních písmen názvů ledoborců Tajmyr a Vajgač, na kterých Vilkického výprava putovala. Následující rok byly ostrovy pojmenovány na Země cara Mikuláše II. a současný název Severní země byl ostrovům udělen v roce 1926, kompletně bylo souostroví prozkoumáno v letech 1930 až 1932.
Arktida lákala objevitele odedávna
Arktida, nejsevernější území obklopující severní pól, lákala dobrodruhy a učence již od nepaměti. Název pochází z řeckého slova arktos, které znamenalo medvěd a vztahuje se k souhvězdí Malá a Velká Medvědice a k hvězdě Polárka. O existenci země na severu psal již historik Hérodotos v pátém století před naším letopočtem. Poznávání Arktidy začalo kolem roku 330 před naším letopočtem, kdy se astronom a cestovatel Pytheas vydal na sever a napsal o mořích pokrytých ledem a zemích na severu. Od osmého století našeho letopočtu začali do oblasti pronikat Vikingové, kteří objevili Grónsko a pravděpodobně i Špicberky.
Souostroví se skládá ze čtyř velkých - Říjnové revoluce, Bolševik, Komsomolec a Pioněr - a několika malých ostrovů - Šmidta, Malý Tajmyr, první nalezený ostrov, Starokadomského a Krupské. Jeho celková rozloha je přibližně 37 000 kilometrů čtverečních, je skalnaté a částečně zaledněné a roční průměrná teplota dosahuje minus 14 stupňů Celsia a nachází se na něm několik polárních stanic.
Evropané začali objevovat arktické oblasti od 16. století. Novou zemi například objevil jako první Evropan v roce 1553 anglický mořeplavec a objevitel Hugh Willoughby, v roce 1596 přistál na Špicberkách nizozemský mořeplavec a objevitel Willem Barents.
Severního pólu dosáhl podle svého tvrzení v dubnu 1908 americký objevitel a lékař Frederick Cook, svoje prvenství ale nedoložil. O rok později údajně na severním pólu stanul Američan Edwin Peary. O jeho prvenství se ale vedly a vedou stále spory, které spíše nasvědčují tomu, že Peary severní pól minul, přesto ale Peary bývá obvykle stále uváděn jako jeho první pokořitel.
Za první prokazatelné dobyvatele severní točny je dnes považována posádka vzducholodi Norge italského konstruktéra Alberta Nobileho, která pól přeletěla v květnu 1926. Pozemní cestou dosáhla severního pólu prokazatelně jako první expedice Američana Ralpha Plaisteda v dubnu 1968.
Prvním Čechem, který se dostal do těsné blízkosti severního pólu, byl český vědec a spisovatel František Běhounek, který byl členem posádky vzducholodě Italia. Posádka sice doletěla nad severní pól, ale při návratu ztroskotala. Běhounek a několik dalších přežilo. Prvním Čechem, který došel pěšky na severní pól, se stal v roce 1993 Miroslav Jakeš.
