Washington – Sté výročí vypuknutí první světové války připomíná výstava ve washingtonském domě Woodrowa Wilsona - amerického prezidenta, který významně přispěl k ukončení války a sehrál významnou roli i při vzniku Československa. Washingtonského zpravodaje ČT Martina Řezníčka po výstavě provedl sám ředitel Wilsonova domu Robert Enholm – a představil ty nejzajímavější exponáty.
Dům prezidenta Woodrowa Wilsona ve Washingtonu je místem, kam se on a jeho žena přestěhovali v roce 1921 - ve stejný den, kdy opustili Bílý dům. Byl postaven v letech 1915 a 1916, Wilsonovi ho koupili a oba tady žili do konce života - Wilson do roku 1924, jeho manželka Edith do roku 1961.
Nynější výstava má ukázat lidský rozměr válečného konfliktu. Od leteckého pohledu, který do té doby lidé nezažili, po vztah vojáka a umírajícího koně. Jedním z artefaktů jsou hodinky, které Wilsonovi daroval Tomáš Garrigue Masaryk, a to jako symbolické poděkování za pomoc při vzniku Československa. Oba se v USA za války několikrát setkali a pak se viděli na pařížské konferenci v roce 1919. Darované hodiny ukazují čas v různých městech po světě. Je to určitě vhodný dárek prezidentu Wilsonovi, který byl ve své orientaci tak mezinárodní, říká Enholm.
Osmadvacátý americký prezident Woodrow Wilson, který byl od skončení války Severu proti Jihu teprve druhým demokratem v Bílém domě, se do historie zapsal především svým programem nazvaným Čtrnáct bodů, v němž volal po otevřené diplomacii, svobodě v obchodu, celosvětovém odzbrojení, právu národů na sebeurčení a vzniku Společnosti národů. Wilson, který Spojené státy vedl v letech 1913 až 1921, se tím mimo jiné podílel na poválečném uspořádání Evropy včetně vzniku československého státu. Na domácí půdě se svou vizí Společnosti národů neuspěl. I přes jeho vytrvalé propagační úsilí tehdy Senát neschválil vstup USA do nově vzniklé mezinárodní organizace. Wilsonovu ideu uskutečnil až o čtvrt století později prezident Franklin Delano Roosevelt, který se klíčovým způsobem zasadil o vznik Organizace spojených národů (OSN).„Wilson si kladl otázku, proč nemůžeme mít svět v míru. Jako politolog si myslel, že můžeme. Jako hluboce náboženský člověk věřil, že bychom měli,“ konstatuje Enholm.
