Tisíce migrantů se potýkají s nevyhovujícími podmínkami v přeplněných libyjských detenčních střediscích. Chybí lůžka a na koupelnu se stojí dlouhé fronty. Uprchlíci žádají pomoc od mezinárodních organizací. Na problém upozorňují Lékaři bez hranic, kteří mluví o „strašlivých podmínkách“.
Libye nezvládá nápor lidí, které tamní úřady zastavily na cestě do Evropy a které se snaží deportovat do zemí původu.
Prezidentka organizace Lékaři bez hranic Joanne Liuová prohlásila, že situace v táborech byla „tím nejextrémnějším projevem lidské krutosti, který kdy viděla“. Lékaři podle ní často jen zachraňují před bezprostřední smrtí lidi, kteří následně opět zmizí v pekle skupinami ozbrojenců ovládaných táborů.
„Podstata zadržování migrantů a uprchlíků v Libyi je prohnilá do morku kosti. Musí být pojmenována pravým jménem: je to prosperující podnikání s únosy, mučením a vydíráním,“ napsala Liuová v dopise evropským politikům včetně českého premiéra Bohuslava Sobotky.
Špatná situace je třeba v zařízení v Tripolisu. „Momentálně tu je téměř tisíc ilegálních migrantů, které zachránila libyjská pobřežní stráž. Jsme v kontaktu s ambasádami jejich zemí, abychom je mohli poslat domů,“ uvedl ředitel tiskového oddělení detenčního centra Hosny Abu-Ayana.
Každý týden vypraví pro stovky lidí dvě letadla. Vždy v úterý a ve čtvrtek. „Mezinárodní organizace pro migraci organizuje soukromé lety do jejich zemí,“ podotkl Abu-Ayana.
Některá centra ovládají milice
Podle koordinátora organizace Jana-Petera Stellemy pracují její lékařské týmy nyní v osmi táborech z asi čtyř desítek oficiálně spravovaných mezinárodně uznanou libyjskou vládou.
Často jsou však fakticky pod kontrolou některé ozbrojené milice, která obyvatele táborů využívá k nucené práci, sexuálnímu otroctví či je doslova prodává pašerákům lidí.
Mnozí z těchto novodobých otroků přitom ani nejsou migranti, ale třeba lidé žijící v Libyi roky a do táborů byli v zásadě uneseni.
V rámci Programu dobrovolného návratu má uprchlík šanci opustit Libyi bez rizika sankcí. Někteří migranti ale odejít odmítají.
„Jsem tu dva měsíce a jsem z toho hodně unavený. Chci, aby mi OSN pomohla, dala mi šanci stát se uprchlíkem a přemístila mě dál. Nechci zpět domů,“ říká súdánský migrant Ibrahim, který tvrdí, že ve své vlasti zmítané válkou nemůže dál žít.
Vyřízení žádosti může trvat měsíce. „Často řešíme třeba to, že ilegální migranti nechtějí jíst. Protestují tak proti tomu, že jejich ambasády s námi nekomunikují, a hrozí, že tu zůstanou dlouho,“ konstatoval Abu-Ayana.
Finanční pomoc z Bruselu, která je součástí dohody evropských lídrů s africkými zeměmi zaměřené na boj s obchodováním s lidmi, podle Libyjců nestačí. Dohoda má omezit i počty lidí, kteří na starý kontinent z Afriky přicházejí.
