Washington - Spíše s americkou než s českou politickou situací souvisí podle deníku The Washington Times zájem českého premiéra Mirka Topolánka co nejdříve dokončit jednání o americkém radaru na českém území. Podle výzkumného ředitele washingtonského Střediska pro analýzu evropské politiky (CEPA) Wesse Mitchella si Praha uvědomuje, že čas prezidenta George Bushe se krátí, a má obavy, že diplomatické úsilí bude zapomenuto a vztah k raketové obraně se po výměně v Bílém domě změní.
Topolánek ve Washingtonu zahajuje v úterý jednání, na jejichž programu je i uvažovaná výstavba radaru. K rozhovorům přijíždí na rozdíl od nedávné polské delegace beze zpráv o zpoždění nebo požadavků na výhody, píše Mitchell.
Spěch Prahy se dá podle něj vysvětlit zčásti českou domácí politickou situací, kdy Topolánek potřebuje zdroj pokroku, aby získal podporu NATO na nadcházejícím summitu v Bukurešti a aby si udržel podporu vládních koaličních partnerů. Více to ale má co dělat s americkou politikou. Stejně jako Varšava ví i Praha, že čas prezidenta Bushe se krátí, a má obavy, že diplomatická lopota posledních čtyř let bude zapomenuta a vztah k raketové obraně se změní, až jeho nástupce převezme na začátku roku 2009 úřad. To jsou oprávněné obavy, píše Mitchell.
Pokud se protiraketový systém nezmění, postoje hlavních uchazečů o prezidentskou funkci mohou nechat Čechy napálené s vyřazeným zbraňovým projektem, nebo ještě hůře, jak hájí kurz v čerstvých sporech s Ruskem.
První z těchto scénářů se pro Prahu rýsuje. I když ani jeden z demokratických uchazečů o Bílý dům Barack Obama a Hillary Clintonová nezveřejnili své plány ohledně protiraketového štítu, zdá se, že oba jsou nakloněni odložení programu. Obama dlouho zpochybňuje spolehlivost protiraketové technologie a říká, že by systém měl být rozmístěn, jen pokud funguje. Clintonová kritizuje administrativu za vysoké náklady a za neprokázanou kvalitu protiraketové technologie. Oba vypadají, že štít vidí jako kámen úrazu v lepších vztazích se západní Evropou a Ruskem a že odstranění tohoto problému by mohlo přinést rychlou diplomatickou výhodu.
Představme si však, jak by takový krok připadal Čechům. V roce 2004 požádal Washington Prahu, aby přijala na českém území radar, který podle něho byl nutný k ochraně Západu před objevující se bytostnou hrozbou. Proti přáním vlastních lidí, evropským sousedům a Moskvě se Praha snažila požadavek Washingtonu naplnit. Náhlá změna v americkém uvažování by zanechala Topolánka a jeho středopravé spojence zranitelné kvůli břemenu, které vláčí pro vrtošivou velmoc.
Ale rázné stažení amerického požadavku nemusí být nejhorším scénářem, jemuž Praha v roce 2009 čelí. Další choulostivá situace může nastat, pokud Amerika vybere prezidenta, který štít zachová a zároveň přitvrdí konfrontační postoj k Rusku. Pro republikána Johna McCaina je protiraketový systém více než poslední pevností proti Íránu, je to hráz proti potenciálním hrozbám ze strany možných strategických konkurentů, jako je Rusko.
Po měsíce se Bush do úmoru snažil přesvědčit Moskvu o opaku, když říkal, že systém je zaměřen proti reálným hrozbám a že Rusko není nepřítelem. McCainova administrativa by pravděpodobně podobná ujištění nevydávala; jako senátor v říjnu McCain řekl: „Je mi jedno jaké výhrady k tomu (ruský prezident Vladimír Putin) má.“
Takový postoj by představoval pro Čechy problémy. Jak řekl prezident Václav Klaus v červnu Bushovi, Praha potřebuje maximální úsilí Washingtonu přivést Moskvu ke spolupráci. Skeptická česká veřejnost potřebuje vidět, že štít neponechá jejich zemi v diplomatické izolaci, nebo nepodkope jejich bezpečnost. Obě teze je s každou novou salvou hrozeb z Moskvy stále těžší bránit - hrozby se pravděpodobně zvýší, pokud McCain nastoupí do úřadu s nezměněnými postoji.
To vše zřejmě bude mít Topolánek tento týden na paměti. Existují dvě věci, které mohou USA udělat, aby posloužily zájmům obou států a zároveň usnadnily vývoj v amerických úvahách o pokračování protiraketového systému. První je nejsnazší. Prezident Bush by měl ještě před odjezdem Čechů z Washingtonu učinit důrazné veřejné prohlášení, že zamýšlí splnit slib o podpoře amerických investic ve spoustě českých firem způsobilých k podpoře štítu. Takové prohlášení by mohlo vynést na veřejnost výhody, které Češi získají od štítu (Praha nežádá provize a la polonaise). To by popohnalo české úsilí nabrat dynamiku před Bukureští a vyslalo potřebný signál o tom, že to administrativa v klíčové jedenácté hodině vyjednávání myslí vážně.
Za druhé, Bushův nástupce by se měl snažit o kontinuitu v protiraketovém systému, nejméně v prvních dnech po nástupu do funkce. Nesmějí nastat žádné změny, které by Prahu politicky izolovaly - ať už zkrácením dohody nebo tím, že se k ní bude chovat jako k pěšákovi v konfrontaci mezi Východem a Západem.
Pro všechny tři kandidáty to bude vyžadovat, aby se něčeho vzdali: Pro Obamu a Clintonovou okamžitého uspokojení z opuštění „chybné politiky“ jejich předchůdce, pro McCaina zdání nepoddajnosti vůči Rusku.
Ale takový přístup by mohl dát demokratům sílu, kterou možná potřebují pro novou diplomacii vůči Íránu, a republikánům poskytne mezinárodní pomoc, kterou možná potřebují od Ruska. A Čechům dá dobrý důvod k pomoci americkému prezidentovi z kterékoli politické strany, až o ni příště požádá.
