Přesně čtvrt století uplynulo od chvíle, kdy dvě největší jaderné mocnosti – Sovětský svaz a Spojené státy americké – uzavřely další dohodu o odzbrojení. Smlouvu START II podepsali v Kremlu 3. ledna 1993 tehdejší prezidenti George Bush starší a Boris Jelcin. Oba signatáři dohodu dodržovali, i když nevstoupila v platnost. START I a START II byly vůbec první odzbrojovací smlouvy svého druhu, snížily počet jaderných zbraní vlastněných mocnostmi o dvě třetiny.
V 70. letech USA a SSSR uzavřely dvě smlouvy, SALT I a SALT II, které omezovaly počet jaderných zbraní. „Ony pouze zastropovávaly daný stav,“ řekl Vlastislav Bříza z katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
V 80. letech se svět dostal do situace, kdy měl Sovětský svaz podle něj v arzenálu 40 tisíc jaderných zbraní, zatímco Spojené státy jich měly kolem 23 až 25 tisíc.
„START I a START II, jejíž jubileum slavíme, tak významně snižovaly počty jaderných zbraní. Byly to vůbec první odzbrojovací smlouvy svého druhu a snížily stav o dvě třetiny,“ vysvětluje Bříza.
Dohody START II i START I byly podle něj navíc bezprecedentní ve smyslu nastavených kontrolních mechanismů a kvalitativních omezení.
Smlouva START II navazovala na dohodu Start I z roku 1991, tehdy se oba státy poprvé v historii zavázaly snížit počet jaderných zbraní, a to až o dvě třetiny. Podle Břízy to byly vůbec první odzbrojovací dohody svého druhu.
Na základě START II mělo podle Břízy dojít k likvidaci dvou tříd jaderných zbraní. „Z výzbroje obou armád se měly dostat těžké mezikontinentální rakety a rakety osazené mnohonásobnými nezávisle naváděnými hlavicemi,“ upřesnil Bříza a dodal, že to se bohužel nestalo.
Dohodu START II její signatáři dodržovali, i když nezačala platit. Bříza ve Studiu 6 připomněl, že byla ratifikována de jure, ale nikoliv de facto. A to proto, že ruská Duma, která ji ratifikovala až v roce 2000, dala podmínku, že bude platit pouze v případě, kdy zůstane v platnosti i specifická dohoda z roku 1972 o omezení protiraketového deštníku.
„To znamená, že ani jedna ze stran nebude v rámci vzájemného zaručeného zničení budovat protiraketový deštník,“ vysvětlil Bříza.
Spojené státy po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v září 2002 ale dohodu z roku 1972 vypověděly a začaly deštník budovat. „Nicméně nikoliv zaměřený proti Ruské federaci,“ dodal Bříza. V reakci na to Rusko oznámilo, že se nebude cítit vázáno smlouvou START II.
Podle Břízy jsou na tahu v modernizaci jaderných zbraní USA
Smlouvu NEW START podepsali v roce 2010 v Praze Barack Obama a Dmitrij Medveděv, o rok později vstoupila v platnost. Obě strany ji ratifikovaly a měly sedm let na implementaci, což vyprší na jaře 2018.
„Nicméně v tuto chvíli obě strany deklarovaly, že jsou ochotny se touto smlouvou řídit i nadále. I když občas slyšíme ostrá slova z obou stran, tak je v jejich vlastním zájmu se touto smlouvou řídit. Má to logiku, když mám sílu, která může reálně zničit svět, tak ji nepotřebuji zdvojnásobovat, ztrojnásobovat,“ řekl Vlastislav Bříza z katedry mezinárodních vztahů FSV UK. Nicméně s nástupem Donalda Trumpa přitvrdila kritika této smlouvy nazývané nový START.
„Nemyslím si, že je tady začátek nějakého nového výrazného zbrojení. Považuji to pouze za čistou rétoriku. Zbrojení ano, ale ve smyslu nové lepší kvality,“ uvedl Bříza.
Ke kvalitativnímu zlepšení podle něj dochází, „ostatně Ruská federace v poslední dekádě vyzbrojování zavedla nové sofistikované ponorky na jaderný pohon a osadila je mezikontinentálními balistickými raketami. To samé udělala na pozemních silách, respektive mobilních odpalovacích zařízeních“. Teď jsou podle Břízy na tahu Spojené státy.
