Sonar na moři zachytil zvuky bouchání během pátrání po ponorce, která se ztratila na cestě k Titanicu, napsal server CNN s odkazem na vládní dokument. Záchranáři přesunuli techniku do dané oblasti. Před několika lety lidé ze společnosti OceanGate i z řad odborné veřejnosti vyzývali, aby podmořské zařízení podstoupilo certifikační proces. Varovali před katastrofickými scénáři.
Ozvaly se zvuky bouchání, ještě existuje naděje, píše vládní zpráva o ztracené ponorce
Podle interní zprávy americké vlády zachytil v úterý sonar zvuky bouchání zpod hladiny v severním Atlantiku při pátrání po ponorce s pěti lidmi na palubě, která se ztratila během neděle při ponoru k vraku Titaniku, napsal server CNN.
Z dokumentu nebylo jasné, kdy během úterý se ozývalo bouchání a jak dlouho trvalo. Pozdější aktualizace zaslaná v úterý večer naznačila, že bylo slyšet více zvuků, i když nebyly popsány jako „bouchání“.
„Byla slyšet další akustická zpětná vazba, která pomůže při vektorování povrchových prostředků a také naznačuje pokračující naději na přežití,“ uvádí se v dokumentu. Podle informací amerických médií se bouchání ozývalo každých 30 minut a bylo slyšet i o čtyři hodiny později, když byl v místě nasazen další sonar.
Podle těchto skutečností kanadský letoun P3 lokalizoval bílý obdélníkový objekt ve vodě. Loď, která měla provést průzkum, byla odkloněna ze svého kurzu, aby pomohla prozkoumat dané zvuky.
Zachycení „podvodních zvuků“ v noci na středu potvrdila americká pobřežní stráž, která uvedla, že příslušná data sdílela s experty amerického námořnictva. V dané zóně pak probíhalo pátrání za pomoci dálkově ovládaných přístrojů, které ovšem v první fázi přineslo „negativní výsledky“. Pobřežní stráž i ve středu odpoledne uvedla, že data ze zachycených hluků jsou stále neprůkazná.
Pobřežní stráž přitom nemá informace o třicetiminutových intervalech. Nějaké zvuky však byly zachyceny i ve středu. Expert z vědecké instituce Woods Hole Oceanographic Institution podle agentury Reuters ujistil veřejnost, že každá zpráva o zvucích je analyzována. Přesné místo a zdroj zvuků ještě nebyly určeny, ale umožňují pátrání zaměřit na úžeji vymezenou oblast.
Společnost OceanGate sdělila CNN, že nemá žádné informace, které by mohla sdílet. CNN rovněž oslovila americkou pobřežní stráž v Bostonu a kanadské úřady, aby se vyjádřily.
Zpráva přichází uprostřed mezinárodního závodu s časem, jehož cílem je najít ponorku a jejích pět pasažérů, než jim dojde kyslík. Plavidlo bylo schopno být pod vodou 96 hodin, vzduch v ponorce podle agentury Reuters dojde ve čtvrtek v poledne. S pátráním, které se rozšířilo do větší hloubky, pomáhá i Francie.
Na palubě ponorky jsou kromě šéfa společnosti OceanGate Expeditions Stocktona Rushe také britský dobrodruh Hamish Harding, francouzský znalec Titanicu Paul-Henri Nargeolet a britský podnikatel s pákistánskými kořeny Shahzada Dawood a jeho syn Suleman.
Posádka se bez pomoci z ponorky nedostane
Zpráva o zachycení zvuků vyvolala optimismus u některých pozorovatelů, neboť bouchání do trupu ponorky je součástí standardního postupu při podmořských nehodách, napsala agentura AP. Australský expert na podmořské operace Frank Owen uvedl, že jeho naděje „stouply o řád“, když se o novém vývoji dozvěděl. Zachycení zvuku sonarem umístěným na hladině podle něj naznačuje, že ponorka by také mohla být na hladině nebo v malé hloubce.
„Zdroj zvuku neznáme,“ řekl ve středu v rozhovoru s televizí CBS důstojník americké pobřežní stráže John Mauger. Podotkl, že v místě, kde se nachází vrak Titaniku, je mnoho kovových předmětů. Pátrání je podle Maugera velmi komplikované, ale bude pokračovat, „dokud je zde šance na přežití“.
„Když jste uprostřed pátrání a záchrany, máte vždy naději,“ řekl zástupce pobřežní stráže a koordinátor pátrání Jamie Frederick. Podle AP však také připustil, že někdy pátrací týmy nenajdou, co hledají. Pokud by nastal tento případ, budou před veřejností informovány rodiny pohřešovaných, řekl podle agentury DPA.
Server BBC upozornil, že skupina by byla v ohrožení života i v případě, že by se ponorka vynořila na hladinu. Je totiž zvnějšku utěsněna šrouby, a tak by z ní posádka nemohla sama uniknout. „Kolem poklopu je dokola osmnáct šroubů. Skutečně hororový scénář je, že jsou naživu, vynořili se, hází to s nimi, dochází jim kyslík a nemohou se dostat ven,“ řekl účastník předchozí expedice OceanGate David Pogue.
Ovšem ani kdyby byl Titan na hladině, nebylo by jednoduché jej najít, uvádí BBC. Plocha, kde by se ponorka mohla vynořit, odpovídá třetině rozlohy České republiky.
Problémy s komunikací provázely i předchozí ponory
Každá hodina záchranné operace je nyní drahocennější. Kritický čas se přitom promarnil na začátku. Ponorka přestala komunikovat s mateřskou lodí za hodinu a tři čtvrtě. Plavidlo ale spustilo alarm až za dalších osm hodin, když se proti očekávání stroj nevynořil. Ztrátu kontaktu řídicí centrum zřejmě podcenilo.
„Měli jsme problémy s komunikací při každé cestě s nimi, při čtyřech různých ponorech,“ řekl účastník předchozích expedic OceanGate Mike Reiss.
Místo v Atlantiku prohledávají záchranáři z několika zemí
Vody v blízkosti vraku začal prohledávat podmořský robot, zatímco se úřady snažily do pátrací akce zapojit další a další prostředky, uvedla agentura AP. Na východ kanadského Nového Foundlandu, kde Titan zahájil svou cestu, v úterý dorazila trojice letadel amerického letectva s dodatečným vybavením a personálem. Do oblasti pátrání pak míří loď kanadského námořnictva, na níž by se posádce ztracené ponorky v případě záchrany dostalo potřebné péče.
Americké námořnictvo také letecky dopravilo vyzvedávací techniku do kanadského přístavu nejblíž zóně pátrání. Doplout do ní ale zabere patnáct hodin. Brzy má na místo dorazit také francouzský podmořský robot s dálkově ovládanými rameny, který může ponorku zaseklou v hlubině vysvobodit a připojit na lodní navijáky.
Chybějící certifikace ponorky
Bezpečnost ponorky byla tématem už dříve. V roce 2018 upozornil dopisem ředitel námořních operací společnosti OceanGate David Lochridge, že potřebuje další testy, a zdůraznil „potenciální nebezpečí pro cestující Titanu“, napsal server The New York Times (NYT) s odkazem na soudní dokumenty.
Tým inženýrů společnosti OceanGate se tehdy chystal předat plavidlo – pojmenované Titan – nové posádce, která bude zodpovědná za zajištění bezpečnosti jeho budoucích pasažérů.
Dopis adresovaný Stocktonovi Rushovi, který je šéfem firmy OceanGate a nyní je také na palubě Titanu, v roce 2018 podepsaly více než tři desítky lidí, včetně oceánografů, průzkumníků mořských hlubin, inženýrů a představitelů firem vyrábějících ponorky, napsal server NYT.
Jménem americké Společnosti pro námořní technologie v něm vyjádřily „znepokojení“ týkající se vývoje ponorky a chystaných expedic a také obavy, že „experimentální přístup“ společnosti OceanGate by mohl vést k problémům, a to včetně katastrofických.
V dopise se píše i o tom, že marketing firmy byl „zavádějící“, protože tvrdil, že ponorka dostojí, či dokonce překročí bezpečnostní normy stanovené agenturou pro posuzování rizik DNV, přestože u ní zařízení společnost nenechala otestovat.
Reakce provozovatele ponorky
OceanGate v roce 2019 potvrdila, že Titan netestovala žádná nezávislá organizace. Vysvětlovat každou inovaci externímu subjektu ještě předtím, než je testována v reálném světě, je totiž podle firmy v případě rychlých inovací nepřijatelné.
Podle odborníků je ale právě testování třetí stranou „zásadní součástí bezpečnostních opatření, která chrání všechny uživatele ponorek“.
Společnost, jejíž ponorka se ztratila v neděli s pěti lidmi na palubě východně od pobřeží kanadské provincie Nový Foundland, se k dopisu odmítla vyjádřit.
Komplikace Titanu při dalších ponorech
Není to poprvé, kdy se Titan dostal do problémů. Německý podnikatel Arthur Loibl, který ponor k Titanicu absolvoval, serveru Spiegel Online řekl, že se v době jeho cesty opakovaně vyskytly problémy s bateriemi a jeden z předchozích ponorů musel být přerušen v hloubce 1600 metrů.
Když byl v roce 2018 na palubě ponorky korespondent americké televize CBS David Pogue, přestala zase fungovat komunikace a trvalo přes dvě hodiny, než se ji podařilo obnovit.
Pogue tvrdí, že by se zařízení mělo i v případě výpadku elektrické energie dostat na hladinu. To, že na hladině nepluje, podle něj může znamenat dvě věci. Buď se ponorka o něco zachytila na dně, což ale považuje za nepravděpodobné, protože tam nic kromě Titanicu není. Nebo došlo k porušení trupu a ponorka je zničena.