Oceány jsou v současnosti bouřlivější než v 90. letech 20. století. Zjistil to tým australských vědců, který zkoumal satelitní záznamy za více než třicet let. Příčinou je zřejmě měnící se klima. Společně s jejich výzkumem postupuje i rozvoj technologií na přeměnu energie oceánů v elektřinu.
Oceány jsou bouřlivější než kdy dřív. U Anglie vlny ukously sto metrů pevniny za 27 let
Studio 6: Vladimír Piskala o rostoucí síle oceánů (zdroj: ČT24)
Vědci zaznamenali silnější vítr nad všemi oceány, vůbec největší nárůst pak nad vodními plochami na jižní polokouli. Nejsilnější nárazový vítr tam duje rychlostí o pět kilometrů za hodinu vyšší než před třemi dekádami.
Silnější vítr pak způsobuje i vyšší vlny. Rekordy v jejich výšce se oproti 90. letům posunuly o třicet centimetrů. „Nemusí se to zdát hodně, ale těch 30 centimetrů může znamenat rozdíl, že se vlna převalí třeba přes nějakou hráz,“ poznamenal Vladimír Piskala z vědecké redakce České televize. Nejohroženější jsou pobřežní oblasti a nízko položené státy, třeba Nizozemsko nebo Marshallovy ostrovy.
Silněji dorážející moře ale ohrožuje i některá překvapivá místa. Například na východě Anglie leží vesnice Happisburgh. Ta ještě v 17. století ležela asi půl kilometru od moře na nevysokém útesu. Do roku 1850 se břeh přiblížil na 250 metrů. V nedávné době se tempo eroze zvýšilo. Od roku 1992 do současnosti se moře přiblížilo o dalších sto metrů a některé domy se už propadly do vody.
Happisburgh
Vědci detailně pozorovali výšku vodní hladiny z 31 satelitů i z bójek. Dohromady měli k dispozici přes čtyři miliardy pozorování. Nejvyšší vlny naměřené bójí na otevřeném oceánu měly v průměru 19 metrů. Objevily se 4. února 2013 mezi Islandem a Spojeným královstvím. Některé z nich mohly dosáhnout i 26 metrů, to se však nedá spolehlivě ověřit.
U břehu až stometrové vlny
V příbřežních oblastech mohou vlny stoupat ještě výš. Tam hraje velkou roli tvar dna. Čím pozvolněji a pravidelněji stoupá, tím vyšší vlna se nad ním může vytvořit. To platí i o tsunami nebo třeba vlně vyvolané pádem skály do fjordu. Při druhé zmiňované události může vzniknout na druhém konci fjordu vlna vysoká i v řádu stovek metrů.
Vlny mají také větší sílu, což je jev, o němž se mluví jako o otisku změny klimatu. Oceán se totiž postupně ohřívá, to otepluje přízemní vrstvu atmosféry a v ní více fouká. Silnější vítr pak vytváří silnější vlny.
Nejsouvislejší plocha velmi silných vln se nachází kolem Antarktidy, kde větru ani mořským proudům nestojí v cestě žádná pevnina. Mezi námořníky jsou hrozivě proslulé například vody kolem mysu Dobré naděje na jihu Afriky. Tamní až patnáctimetrové vlny mohou převrátit loď nebo i ropnou plošinu. Podobně bouřlivé jsou vody i na severu Tichého a Atlantského oceánu.
Energie v oceánech
Energii vln se snaží lidé využít k výrobě elektřiny. Švédští vědci například vymysleli zařízení, v němž se na vlnách houpají bójky. Jsou připevněné ke dnu a vždy, když jdou nahoru, vzniká tah. Ten dokážou generátory převést na elektrickou energii.
Možností, jak využít energii oceánů, je však celá řada. Využívá se třeba i síla mořských proudů. Tu mohou sbírat obdoby větrníků na mořském dně. Rychlý rozvoj těchto technologií symbolizuje rozhodnutí Havaje, že do roku 2045 chce veškerou energii sbírat z oceánů.