Aberdeen - Míra výskytu obezity prudce stoupá v mnoha západních zemích od sedmdesátých let. Vědci nyní tvrdí, že naše civilizace k tomu může být geneticky naprogramována. A to nejen k oblibě tučných pokrmů, ale i alkoholu. Vědci ze skotské aberdeenské univerzity tvrdí, že genetický spínač galanin – DNA, který zapíná či vypíná jednotlivé geny uvnitř buněk – je zodpovědný i za regulaci hladu a žízně. Studie zároveň naznačuje, že stejný mechanismus souvisí i s depresemi.
Dr. Alasdair MacKenzie, který vedl vědecký tým, řekl skotské BBC, že odhalili větší sklony Evropanů ke konzumaci tučných pokrmů a alkoholu, ale zároveň připustil, že stejný princip může ohrožovat i přistěhovalce z východu, kteří se adaptují na západní styl života.
Vědci z univerzitního Kosterlitzova centra oznámili, že spínač kontroluje genom galanin. Podle Dr. MacKenzieho spínač kontroluje v našem mozku ty oblasti, které nám dovolují si vybrat, jaká jídla bychom rádi jedli. Pokud je „zapojen“ příliš velkou silou, bude nás to neodolatelně přitahovat k tučným jídlům a alkoholu. Fakt, že slabší spínač lze častěji najít u obyvatel Asie ve srovnání s Evropany, naznačuje, že Asiaté tíhnou ke konzumaci tučných pokrmů a alkoholu méně.
Podle MacKenzieho nám výsledky této studie umožňují nahlédnout do ranného života Evropanů, kde pivovarnictví a mléčná produkce byly důležitým zdrojem kalorií během zimních měsíců. Proto bylo preferování tučnějšího jídla a alkoholu důležité pro přežití. Negativní účinky tučného jídla a alkoholu, kterých jsme svědky v dnešní době, tehdy nehrály takovou roli, neboť očekávaná délka života byla tehdy třicet až čtyřicet let.
MacKenzie dále vysvětlil, že v průběhu zimních měsíců nemuseli jedinci se slabším spínačem přežít jako ti se spínačem silnějším. Výsledkem vývoje v Evropě je populace, která dává přednost stravě s vysokým obsahem tuků a alkoholu. Galanin je rovněž produkován v oblasti mozku zvané amygdala, kde kontroluje strach a úzkost. Proto může změna hladiny galaninu v amygdale mít vliv na emocionální stav jedince. Studie byla publikována v Journal of Neuropsychopharmocology, doplnil doktor MacKenzie.
