Moskva - Do ruské metropole se vrátil se vší slávou další ze sovětských symbolů, obří socha Dělník a kolchoznice. Dílo vysoké 24,5 metru stávalo po desetiletí před výstavištěm úspěchů sovětského hospodářství a záběrem díla Věry Muchinové také začínaly snímky z moskevského filmového studia. Stav chátrající plastiky si v roce 2003 vynutil její sejmutí z rozpadajícího piedestalu před hlavním vchodem na výstaviště. Oprava stála více než miliardu rublů, nyní mají Dělník a kolchoznice setrvat na svém místě přinejmenším další století.
Plastika se původně tyčila nad sovětským pavilonem na pařížské výstavě v roce 1937, přímo naproti stánku nacistického Německa - a Sovětům se prý skutečně podařilo expozici tehdejšího soka zastínit. Problém však spočíval v tom, že socha byla zhotovena z experimentálního materiálu, milimetrové nerezové oceli, takže po rozřezání autogenem na 57 dílů nepřežila transport z Paříže do Moskvy. Sochařce nezbylo, než fakticky vytvořit kopii originálu z již silnější dvoumilimetrové oceli. Plastika byla v roce 1939 umístěna před výstaviště. Oprava tak stihla 70. výročí instalace, když už ne 120. výročí sochařčina narození.
Samo výstaviště bylo mezitím přejmenováno z Výstavy úspěchů národního hospodářství na Všeruské výstavní centrum. Ale při rekonstrukci památníku se podařilo naplnit původní záměr autorky, takže podstavec pod sochou se zvýšil z 11 na 34,5 metru. Časem v něm má vzniknout muzeum Muchinové. Zatímco původně dílo vážilo 80 tun, nyní už to je 189 tun.
Vítězství v soutěži o sochu na světovou výstavu bylo i rehabilitací kupecké dcerky Muchinové po návratu z vyhnanství ve Voroněži. Tam se dostala po nezdařeném pokusu o emigraci, ke kterému se odhodlala v roce 1930 po článku v sovětském tisku hanobícím jejího manžela, známého lékaře Alexeje Zamkova. Manžele s padělanými pasy však tajná policie zatkla už v Charkově na Ukrajině. Z nemilosti páru pomohl až Zamkovův prominentní pacient, spisovatel Maxim Gorkij, který je uchránil i od dalších nepříjemností.
Muchinové neuškodilo ani udání ředitele podniku, který plastiku zhotovoval, že prý záhyby šálu na sousoší připomínají profil Stalinova nepřítele Lva Trockého, vypuzeného mezitím do exilu a posléze zavražděného v Mexiku. Udání prý během noční návštěvy dílny prověřil sám Stalin. Do konečné podoby díla promluvila sovětská vláda. Muchinová původně počítala, že proletář a jeho družka budou nazí, ale musela je obout a ošatit, jakož i odstranit váčky pod očima kolchoznice. Až pak mohlo být dílo socialistického realismu považováno za dokonalé. Postupem času se stalo i jedním z neoficiálních, ale o to známějších symbolů Sovětského svazu.
