Před pěti lety, v březnu 2019, uznala tehdejší americká vláda prezidenta Donalda Trumpa Golanské výšiny za součást Izraele. Dříve syrskou náhorní plošinu obsadil Izrael už v roce 1967. Snahy o masivní zvýšení počtu obyvatel Golan ale zatím zůstávají jen v rovině plánů. V posledním půlroce se region navíc stal častým terčem ostřelování z Libanonu. O osudu regionu rozhodla v roce 1967 vojenská síla, to samé platí i v roce 2024.
O Golanských výšinách rozhoduje vojenská síla. Platí to i pět let po americkém uznání za součást Izraele
3 minuty
Události: Golanské výšiny pět let po americkém uznání za součást Izraele
Trumpovo rozhodnutí uznat Golanské výšiny za součást Izraele připomíná v oblasti rozestavěná vesnice pojmenovaná na jeho počest Ramat Trump, Trumpovy výšiny. „Schylovalo se k tomu už dlouho. Mělo k tomu dojít už před mnoha dekádami,“ komentoval v březnu 2019 krok Washingtonu tehdejší americký prezident.
Uznání izraelské anexe nezrušil ani Trumpův nástupce Joe Biden, Sýrie nicméně toto území nadále považuje za své. „Naše právo na Golany se nesnižuje v čase. Naše území je posvátné. Osvobodíme každý centimetr okupovaného syrského území,“ prohlásil v dubnu 2019 tehdejší syrský ministr zahraničí Walíd Mualem.
Na Blízkém východě se ovšem často hranice neurčují diplomatickými rezolucemi, ale spíše skrz skutečnou kontrolu území. V tomto ohledu jsou Golanské výšiny už dávno izraelské.
„Nepociťujeme žádný rozdíl mezi námi a zbytkem Izraele. Naopak. V posledních letech vidíme hodně lidí, kteří se sem chtějí přistěhovat,“ popisuje Almog, který v oblasti bydlí od mala. Jeho rodiče předtím žili v izraelské osadě Ofira na místě dnešního egyptského Šarm aš-Šajchu. Když bylo území vráceno Egyptu, odešli osidlovat Golany.
Osidlovací plán se nenaplnil, na region útočí Hizballáh
Velkolepé vize zdvojnásobení zdejší izraelské populace ale zůstaly nenaplněny. „Vláda poskytne prostředky ve výši jedné miliardy šekelů na posílení osídlení Golanských výšin,“ tvrdil v prosinci 2021 tehdejší izraelský premiér Naftali Benet.
V posledním půlroce se navíc v dříve klidném regionu zhoršila kvůli útokům libanonského Hizballáhu bezpečnostní situace. „Naše štěstí je, že máme systém vzdušné obrany Iron Dome, do kterého investujeme velké peníze. To nám dává pocit bezpečí. Dá se ale říct, že je to skvělé takhle žít? To ne, není to skvělé,“ uzavírá Almog.
