Vladivostok na ruském Dálném východě se před sto lety zapsal do dějin československých legionářů. Právě z tohoto vzdáleného místa se vraceli do Evropy různými cestami. Někteří ale zůstali. Ve městě je sice pomník, ale o Češích se příliš nemluvilo. Vnuk jednoho z Čechů začal pátrat po osudech svého dědečka.
O dědečkovi se doma mlčelo. Vnuk pátrá ve Vladivostoku po bývalém legionáři
Vysněný cíl československých legionářů na cestě celým Ruskem, to byl Vladivostok. Na břehu Tichého oceánu mohli nasednout do lodí a vydat se domů, kde válka už dávno skončila.
První loď vyplula v lednu 1919. Celkem s legionáři vyplulo šestatřicet lodí, poslední v září 1920. Z Vladivostoku odplulo na sedmdesát tisíc legionářů, mnozí z nich si do vlasti odvezli i ruské manželky a děti, někteří ale s novými rodinami zůstali. Jedním z nich byl Leopold Dvarný.
Dvaasedmdesátiletý vnuk Leopolda Dvarného Boris Trizna neví o žádném jiném potomkovi českého legionáře ve městě nebo okolí. Na stará kolena začal po svém předkovi pátrat, chce se obrátit na české úřady.
O příslušnosti dědečka k legiím se dozvěděl teprve před sedmnácti lety. Doma se o něm nemluvilo. Rodina si dokonce změnila příjmení. „Kdyby si nechali příjmení Dvarný, dítěti by zničili život,“ vysvětlil vnuk legionáře. Bolševici totiž Čechy považovali za nepřátele státu. „Nikdy jsem ho neviděl, zemřel v roce 1920. Otec mi nic neřekl, nic nepředal,“ dodal Trizna.
V místním muzeu se zachovaly výtisky několika novin, fotografie, obrázky, které malovali legionáři. Na rozdíl od jiných měst, například Samary nebo Kultuku, kde pomníky nechtějí anebo je nechávají poškozené, ve Vladivostoku místní pomník přijali.
„Spíše bychom to mohli charakterizovat jako neutrální postoj. Prostě se ví, že to byla naše historie,“ řekl historik Pjotr Aleksandrov.
Pohřbeno je ve Vladivostoku přes tři sta vojáků. Pomník na Mořském hřbitově ve Vladivostoku je vůbec největší v Rusku. Byl postaven na jaře 1918, jsou tu hroby padlých nejen ve Vladivostoku, ale i v nedalekém Usurijsku a Dálném Spasku.