Norové volí v parlamentních volbách. K hlavním tématům kampaně patřily daně, otázka budoucnosti sociálního státu či norského ropného průmyslu. Řešila se také přistěhovalecká politika. Podle průzkumů těsně vede pravicová koalice premiérky Erny Solbergové, šanci má ale i Dělnická stranya Jonase Gahra Störeho. Důležité budou zisky jejich menších spojenců.
Podle posledního průzkumu deníku Aftenposten by čtveřice pravicových stran mohla obsadit těsnou většinu 85 poslaneckých míst ve 169členném Stortingu.
Už nyní je jasné, že v čele vlády stane buď šéfka Konzervativní strany Höyre a dosavadní premiérka Solbergová, nebo předseda Dělnické strany Jonas Gahr Störe, tvrdí analytici. Celých patnáct procent Norů ale těsně před volbami nevědělo, komu dá hlas. Norská média dokonce mluvila o třetině voličů.
Obě větší strany budou potřebovat posilu v podobě menších uskupení, u nichž proto budou zisky klíčové. Musejí překonat čtyřprocentní hranici – žolíkem jsou ovšem vyrovnávací mandáty.
Konzervativci by se mohli spojit s populistickou protiimigrační Stranou pokroku, Křesťanskou lidovou stranou a Liberální stranou Venstre. Mezi spojence Dělnické strany patří Jonase Strana středu, Socialistická levicová strana a marxistická Rudá strana. Nezávislá Strana zelených chce vyjednávat se všemi kromě Strany pokroku, k níž se kdysi hlásil i masový vrah Anders Breivik.
Zatímco koalice Solbergové chce daně v případě vítězství snížit, levicový blok v čele má v plánu pravý opak, aby mohl zaplatit lepší veřejné služby a posílit sociální stát.
„Sociální demokraté chtějí usilovat o více učitelů, investovat do nemocnic, zvýšit takzvanou otcovskou dovolenou na 14 týdnů a posílit výuku norštiny uchazečům o azyl v detenčních centrech. Dále chtějí zrušit příležitost zaměstnávat lidi dočasně,“ uvedl spolupracovník ČT Yngvar Brenna.
Dalším tématem je také stále větší podíl levné pracovní síly ze střední a východní Evropy, hlavně ve stavebnictví, úklidu či rybářství.
Vláda konzervativců a populistů ze Strany pokroku se musela od léta 2014 potýkat s prudkým poklesem cen ropy. Norsko si pomohlo značným čerpáním ze svého fondu bohatství, kam již řadu let střádá ropné zisky a jehož objem dosahuje téměř bilionu dolarů.
Kabinet za to sklidil kritiku – díky využití fondu a snížení daní se však norská ekonomika opět vrátila k růstu, což vzalo vítr z plachet opozičním stranám.
Kvůli levné ropě se mluví o náhradních zdrojích
Ropná krize už připravila o práci 50 tisíc lidí a dala Norům pocítit, jak moc jsou na této surovině závislí. V zemi se proto debatuje o hledání náhradních zdrojů. Přispěl k tomu i fakt, že vzhledem k vyčerpávání zásob ropy v Severním moři se průzkum nových ložisek přesouvá do arktické oblasti, což u ekologicky uvědomělých Norů vyvolává nesouhlas.
Nutnost omezit těžbu ropy prosazovaly v kampani především malé strany. Nejradikálnější je Strana zelených, která slibuje, že bude usilovat o zastavení průzkumů nových nalezišť ropy a postupné ukončování produkce této suroviny, zajišťující polovinu norského exportu, během následujících patnácti let.
„Nepodpoříme vládu, která nepřijme naše ultimátum,“ prohlásil jeden ze dvou vůdců Zelených Rasmus Hansson, což však velké strany předem odmítly.
Alternativy, které Zelení k těžbě ropy nabízejí, jako například obnovitelné zdroje energie, lesnictví či rybolov, zdaleka nejsou tak lukrativní. Navíc po zlepšení ekonomické situace v zemi již není otázka transformace ekonomiky vnímána tak naléhavě.
Problém představuje pro vládu i uprchlická krize, během níž přišlo do pětimilionového Norska rekordních 31 tisíc žadatelů o azyl. Obav z přílivu uprchlíků se pokusila využít protipřistěhovalecká Strana pokroku, její podpora ale stoupla v době uprchlické krize jen mírně a přechodně.
Vstup do EU není na pořadu dne
Stejně jako při minulých volbách ani letos v kampani nefigurovala otázka případného vstupu země do Unie, který Norové odmítli v referendech v letech 1972 a 1994, také proto, že veřejné mínění nadále není členství Norska v EU nakloněno. Některé politické strany, ať už z levé či pravé části politického spektra, nicméně chtějí v souvislosti s brexitem znovu projednat vztahy Norska s Bruselem.
O délce otevření volebních místností rozhoduje každý volební okrsek sám, většina z nich ale bude voličům přístupná od 9:00 do 21:00 SELČ. V některých okrscích voliči mohli odevzdat svůj hlas již v neděli. Navíc přes 27 procent oprávněných voličů využilo možnosti předběžného hlasování.
První prognózy výsledků se podle norského deníku Verdens Gang objeví krátce po 21:00 SELČ. Na konečné výsledky se ale tentokrát bude čekat déle. Nová bezpečnostní opatření totiž nařizují, že všechny hlasy musejí být sečteny jak ručně, tak elektronicky.
