Norský Bergen představuje ten pravý „sever“ – deštivý, chladný, horský. Do země částečné prohibice, která dál loví velryby, lze jet i na víkend. Okruh Norway in a Nutshell (Norsko v kostce), to je nejstrmější nezubačka, plavba úchvatnými fjordy i jízda po jedné z nejprudších silnic.
Norsko je drahá země, v řadě oblastí ale mohou turisté ušetřit – už jen třeba za to, že se do severských krajin vypraví pouze na pár dnů. V poslední době opět létají norské nízkonákladové aerolinky přímo mezi Prahou a západonorským Bergenem.
Na webech sledujících levné letenky lze sehnat zpáteční i na léto za slušných 1500 – 3000 korun, záleží na tom, jestli se cestovatelé obejdou bez většího kufru do zavazadlového prostoru, za což se pár stovek doplácí. Naše výprava proběhla konkrétně v polovině srpna.
Dobrá zpráva je, že Norsko sice není členem Evropské unie, v řadě případů se ale řídí jejími pravidly, jelikož zůstává kupříkladu součástí Evropského hospodářského prostoru.
Vyměnit koruny za norské koruny je sice nutné (zhruba za 2,8 koruny české dostanete jednu korunu norskou), vyrazit ale můžete jen s občanským průkazem a za data a volání zaplatíte jako v ČR.
Ani ubytování není nic tragického – za zhruba dvou až tříhvězdičkový hotel s malým pokojem se snídaní lze sehnat přímo v centru Bergenu tři noci za cenu něco přes 4000 korun na jednoho. Snídaně – sendvič a džus – se rozdává netradičně mezi šestou a sedmou ráno v igelitovém sáčku zezadu na kliku dveří.
Ceny vypadají jako v Česku, přitom je to trojnásobek
Pokud jde ceny za jídlo, je to horší – základní potraviny jako třeba mléko stojí hodně (kolem 80 našich korun), ceny obvykle vypadají jako u nás, jenže reálně je to třikrát víc.
Velrybí burger, losos nebo další velká jídla se pohybují v přepočtu kolem 450 až 600 korun, krevetový špíz na rybím trhu vyjde na 300 korun – i proto je dobré nakoupit předem v Česku konzervy a na nich třeba den dva vydržet. Omezený je v Norsku prodej alkoholu.
V 19. století v Norsku začal bujet alkoholismus, během první světové války pak země zavedla úplnou prohibici, ta se ale zcela neosvědčila – alkohol se často pašoval. Nyní platí prohibice částečná.
Omezeny jsou reklamy na alkohol a všechny nápoje jsou zatíženy vysokou daní – jsou tedy velmi drahé. Půl litru piva vyjde v přepočtu na několik stovek.
Pivo lze koupit v supermarketu jen v omezené hodiny a všechno pití s obsahem alkoholu nad 4,75 procenta lze sehnat pouze ve specializovaných obchodech zvaných Vinmonopolet.
Doprava z Bergenu do centra vyjde na něco přes stovku tramvají, případně 350 za autobus. My jsme přiletěli v pátek pozdě večer a v sobotu brzy ráno už vyrážíme na nádraží pro lístky na „Norsko v kostce“ – zhruba jedenáctihodinovou výpravu všemi možnými dopravními prostředky, která je tak oblíbená, že se musí místa rezervovat čtvrt roku předem. Cena je asi 4000 korun, ovšem stojí to za to.
1. etapa: Scénický vlak Bergen–Voss
Na Norsku je zajímavé, jak vše klape jako hodinky. Přesně v 8:43 se vyráží do města Voss. Je víkend, vlak byl proto plný a proběhl lehký boj o dobrá místa s výhledem, ale takzvaná „scénická“ železnice nás uchvátí, jelikož je skoro jasno a již po pár minutách v tunelech se otevřou výhledy na fjordy, jezírka a typické severské barevné domky, které se v nich odráží.
Bergenská železnice byla dostavěna v roce 1909, měří 500 kilometrů a spojuje toto město s metropolí Oslo. Po asi hodině a čtvrt usilovného focení přes sklo jsme dorazili do Vossu, kde zbývá 15 minut na přesun do autobusů. Máme poněkud vtipného šoféra, který nás upozorňuje, že si musíme zapnout pásy, a to „bez legrace“, čeká nás totiž silnice Stalheimskleiva.
2. etapa: Jednou z nejprudších silnic k fjordu
Nejprve vystoupáme k hotelu ve Stallheimu a následně sjíždíme divokými serpentýnami do údolí. Řidič je profesionál, takže obavy nejsou, jde ale o jednu z nejprudších silnic v severní Evropě se sklonem asi 20 procent, takže spolu s okolními mohutnými vodopády je to přeci jen velký zážitek.
Po asi hodině cesty jsme se ocitli v nezapomenutelném údolí u vesničky Gudvangen, která představuje magnet pro turisty, protože tu začíná slavný chráněný fjord Naerøyfjord v UNESCO. Zde je hodina času se najíst a projít kolem říčky.
Okolní masiv se zvedá hodně stovek metrů nad námi a z vršků proudí vodopády, takže to lehce připomíná Kostariku.
- Dlouhý a úzký mořský záliv, který vzniká v hornatých oblastech v blízkosti moří a oceánů prohloubením říčních údolí vlivem tlaků postupujících ledovců. Fjordy jsou typické svými strmými svahy, které jsou ledovci často erodovány až pod mořskou úroveň, kde dno moře může dosahovat značných hloubek netypických pro šelfové oblasti.
- Název pochází ze staronorského slova fjörðr, které se přepisovalo jako fjorthr a z výslovnosti se později utvořilo světové slovo fjord.
3. etapa: Lodí nejužším fjordem světa chráněným UNESCO
Po obědě přišel čas nalodit se a vyrazit na dvouhodinovou plavbu Naerøyfjordem a Aurlandsfjordem, oba měří 20 kilometrů. Trochu se zatáhlo, a tak nasazujeme všechny vrstvy oblečení, někteří vytahují i čepice a rukavice.
Cestou míjíme vodopády, ovce i chatičky odříznuté vysoko na útesech. Naerøyfjord je nejužší fjord světa – místy má jen 250 metrů v šíři, okolní hory přitom sahají do výšky 1600 metrů.
Loď přistává ve Flåmu, malebné vesničce ve fjordu, kde si dáváme hodinu odpočinek a popíjíme místní jablečný džus. Pak ale rychle znovu na cestu – tentokrát na flåmskou železnici – nejstrmější nezubačku v severní Evropě, která během hodiny vyjede přes 860 výškových metrů.
4. etapa: Nejstrmější nezubačkou z Flåmu do Myrdalu
Norská turistická atrakce byla dostavěna v roce 1944 a je považována za jednu z nejhezčích železnic světa – během hodiny jízdy nabízí pohled na malebné flåmské údolí i zastávku u obřího vodopádu Kjosfossen měřícího 94 metrů, u něhož tančí místní divoženka, která dle pověsti v oblasti žila.
Místy projíždíme tunely, z nich jsou výhledy na údolí. Pozorujeme klikaté silničky a na jednom místě musíme čekat, abychom se vyhnuli protijedoucímu vlaku, protože dvoukolejka funguje pouze tady.
5. etapa: Zpět do Bergenu
Z vlaku vystupujeme v Myrdalu, kde máme pouhých deset minut na přestup do vlaku zpět do Bergenu. Naštěstí vše stihneme a v 17:13 přesně se vlak rozjíždí.
Během dvouapůlhodinové trasy míjíme místa, která mají atmosféru jako na Islandu, postupně se ale kazí počasí a my chvíli únavou usínáme. Norsko v kostce pak končí příjezdem do Bergenu v 19:56, a to na vteřinu přesně.
Vzhůru do ulic nejdeštivějšího města v Evropě
Následující den je program jasný: projít toto druhé největší norské město. Už první noc byla překvapující – všude nahlas hudba a přeplněno lidmi, a to hlavně mladými. Člověk až dostával pocit, že se snad ocitl uprostřed nějakého města v jižní Itálii.
V Bergenu žije hodně cizinců. Místní univerzita každý semestr určuje počet míst pro uprchlíky a imigranty, kteří mají povolení k trvalému pobytu a splňují požadavky pro studium. Podle dostupných údajů počet imigrantů ve městě vzrostl v letech 1993 až 2008 o 119,7 procenta.
Bergen je zároveň nejdeštivější město v Evropě, proprší zde 265 dnů v roce, i v létě tu je kolem šestnácti stupňů. Dobré je sledovat radary, někdy totiž neprší stoprocentně celý den jako v našem případě. Díky předpovědi jsme věděli, že máme čas zhruba do dvou hodin odpoledne, než se definitivně rozprší.
Na proslulou vyhlídku Fløyen pěšky
Rozhodli jsme se proto vyrazit brzy ráno na několikakilometrovou „túru“ na vyhlídku Fløyen, což je něco jako náš Petřín, ovšem vyšší – kdo se nemá chuť projít, může se svézt i lanovkou, my se ale vydali pěšky.
Bergen má své kouzlo – když je hezky, vynikají jezírka uprostřed města, barevné dřevěné domky a opečovávané květiny na každém rohu.
Cestou na vyhlídku jsme potkali řadu street artových děl, některé skutečně typické jako plačící slečna s lahví od alkoholu nebo paní s deštníkem.
V Norsku je tradičně nízká kriminalita, lidé v přízemí nemají v oknech mříže, noviny dostávají přímo ke dveřím a na ulicích jsou k půjčení neuzamčená kola.
Celkem cesta na slavnou vyhlídku na fjord u Bergenu zabere zhruba hodinu, nahoře to vypadá jako skutečně v horách – jsou tu kozy, cedule „Nekrmte troly“ a chata s krbem, kde lze ochutnat tradiční norský sýr. Ten je podobný parmezánu, přitom si jej dávají Norové na vafle.
Rybí trh a Bryggen jako hlavní turistická lákadla
Po Fløyenu ja dalším nezapomenutelným bodem rybí trh u přístavu, kde prodávají vše od klasických čerstvých ryb a mořských plodů po takové věci, jako jsou obří krabi či ďasové. Chutná je místní smetanová rybí polévka s mrkví a petrželkou.
Nelze opomenout ani velrybí maso (hvalkjøtt), které vypadá a údajně i chutná jako hovězí. Norsko za lov velryb sklízí dlouhodobě kritiku od ochránců zvířat.
V Norsku je na každém rohu k sehnání velrybí maso neboli hvalkjøtt. Vláda se totiž od roku 1993 odmítá řídit mezinárodním moratoriem na lov velryb vydaným IWC v roce 1986. Norové stanovují kvótu - kupříkladu pro lovnou sezónu 2017 ji zvýšili u severoatlantického plejtváka malého na 999 kusů.
Podobně se světovým zákazem neřídí ani Chile, Japonsko či dánské Faerské ostrovy. Výjimka ze zákazu lovu byla poskytnuta jen obyvatelstvu Sibiře, Aljašky a Grónska.
Další klenot v Bergenu představuje nejstarší místní čtvrť Bryggen – jeden ze symbolů města spadající pod UNESCO. Uvnitř má člověk pocit, že se ocitl zpět ve středověku, a to i proto, že se zde prodávají kožešiny, oblečení nebo i chlupaté pěněženky ze všech možných zvířat včetně tuleňů.
Kvůli intenzivnímu dešti se pak na zbytek odpoledne schováváme do místního akvária s tunelem se žraloky a místními rybami, obřím kinem a akváriem, ze kterého si turisté sahají na hvězdice či kraby.
Poslední, tedy celkem čtvrtý den pobytu už přišel čas nakoupit co nejtypičtější suvenýry a zamířit pomalu na letiště. Odlétáme z moderního nového terminálu, kde vše funguje jako self-service – od check-inu až po odbavení zavazadla. Počasí nám ještě umožní vyfotit si tuto „bránu k fjordům“ z letadla.
