V Jávském moři zmizely nejméně dva vraky křižníků potopených za 2. světové války a jiné jsou poškozené. Nizozemsko je v šoku – jde totiž o hrobky tisíců námořníků. Lodě pravděpodobně ničí podmořští piráti, kteří vydělávají na prodeji železa.
Spojenci zažili koncem února roku 1942 v Jávském moři jednu z nejhorších námořních porážek 2. světové války. Japonsko tehdy poslalo ke dnu nejméně osm lodí a bitva vedla k japonské okupaci celé Nizozemské východní Indie.
V bojích zahynulo asi 2200 lidí, včetně 900 nizozemských státních příslušníků a 250 osob indonésko-nizozemského původu. Plavidla byla následně prohlášena za posvátný válečný hrob.
Potápěčská expedice chtěla po 75 letech na místě neštěstí umístit pamětní desku. Zjistilo se ale, že nejméně dva nizozemské křižníky ze dna zmizely. Sonary ukázaly otisky vraků na mořském dně, plavidla sama ale již ne.
Syn legendárního admirála Karla Doormana, který bitvu vedl, nemohl věřit vlastním očím, když zjistil, že po otcově lodi nic nezbylo. „Nebyl to vztek, ten nikam nevede, ale byl jsem smutný, po staletí bylo zvykem nenarušovat hroby námořníků. To se tady událo,“ posteskl si Theo Doorman.
Jakarta vinu odmítá
Jakarta se ke zmizení lodí nehlásí. „Nizozemská vláda nemůže tvrdit, že je za to odpovědná indonéská vláda, protože nás Nizozemsko nikdy nepožádalo o ochranu těchto plavidel,“ zdůraznil Bambang Budi Utomo, ředitel Národního archeologického centra, které spadá pod indonéské ministerstvo vzdělání a kultury.
Z dalších vraků chybí části. „Zatím nevíme, jestli se pohnuly nebo je někdo ukradl. Faktem je, že nejsou tam, kde byly původně,“ prohlásil mluvčí indonéského ministerstva zahraničí Arrmanatha Nasir.
Pod palbou Japonců tu ztroskotal 1. března 1942 také americký křižník USS Houston. Ten vzbudil pozornost amerického námořnictva už před dvěma lety. Zjistilo totiž, že lodi zmizela během let boční okna a hřeby, které držely trup pohromadě.
Statisíce za jeden křižník
Viníkem jsou zřejmě vykradači. Moře kolem Indonésie, Singapuru a Malajsie jsou pohřebištěm více než stovky lodí a ponorek potopených v průběhu války. Rozkrádání ocelových, hliníkových a mosazných částí plavidel se zde děje opakovaně.
Členové rekreační potápěčské školy v Malajsii loni uvedli, že lidé vydávající se za rybáře vraky lodí trhají výbušninami a poté si odnášejí kov z vraků. Na rozprodání jediného křižníku se dají v Indonésii vydělat statisíce dolarů. „Modlíme se a doufáme, že nikdo už nebude poškozovat naši loď ani žádnou další,“ konstatoval syn přeživšího Otta Schwarze z USS Houston.
Indonéské a nizozemské úřady už se zavázaly, že mizení vraků vyšetří. „Je to, jako by někdo šel na Arlingtonský hřbitov s lopatou a začal vykopávat rakve a hroby,“ podotkl John Schwarz.
Teorie o zlodějích má háček
Verze o zlodějích má ale také mezery. Podle expertů by nebylo snadné vraky vyzvednout. „Je to téměř nemožné. Je to moc hluboko,“ řekl Paul Koole z firmy Mammoet. Vraky se totiž nacházejí sto kilometrů od indonéského pobřeží v hloubce 70 metrů.
Odborníci jsou přesvědčeni, že by piráti potřebovali k akci obří jeřáby, přičemž operace by trvala dlouho, takže by si jí pravděpodobně někdo všiml.
