Londýn - Antibiotika, jeden z největších objevů v medicíně, je neodmyslitelně spojen se jménem Alexandra Fleminga. Způsob jeho vzniku je skutečně kuriózní: na neumytých miskách se vzorky se objevila plíseň, která zničila kulturu stafylokoků a zapomenutá svačina se mu zkazila až na sýr. Normální člověk by se nad tím nepozastavil, misky by umyl a svačinu vyhodil, ale Fleming chtěl zjistit, co se stalo, a tak 3. září 1928 vypěstoval plíseň, z níž se izoluje penicilin.
Medicínu studoval na popud svého staršího bratra v Londýně, kde se posléze zabýval výzkumem bakteriálních nákaz. Za první světové války velká část bakteriologické laboratoře byla přemístěna do Francie, kde sloužila jako laboratoř polní nemocnice. Právě v té době Fleming zažil, co taková infekce dokáže. Fleming cítil, že je potřeba nalézt něco, co by mohlo s infekcí úspěšně bojovat. V roce 1922 objevil lysozym, který měl sice přírodní antibakteriální efekt, ale na zvládnutí infekční choroby nestačil. A tak hledal dál…
V laboratoři příliš čistotu ani pořádek neřešil. A tak, když v jedné z neumytých Petriho misek našel plíseň, která sice narostla normálně, nenormální však bylo to, že kolem sebe zničila kulturu stafylokoků. Tato plíseň vylučovala látku, která hubila mikroby kolem. Jeho přítel, slavný americký mykolog Tom určil tuto plíseň jako Penicillium Notatum. S objevem souvisí i další příběh – otázkou je, zda je pravdivý: Fleming měl v laboratořích za oknem svačinu. Když si ji chtěl vzít, zjistil, že se zkazilo vše až na sýr, tzv. rokfór, typický tím, že je protkán zelenou plísní… Normální člověk by zkažené jídlo vyhodil i se sýrem, ale Fleming nikoli – chtěl zjistit, proč rokfór unikl bakteriální zkáze. Jednalo se o Penicillium glaucum. To jsou historky spojené s objevením penicilinu, s nímž Fleming přišel před 85 lety. Ten byl dlouho „laboratorní“ záležitostí. První prezentace objevu nevzbudila žádný velký zájem, stejně jako první zprávy v odborném tisku.
Produkce čistého penicilinu se však Flemingovi nedařila a nedosáhl ani uznání veřejnosti. Teprve výzkumy vědců Howarda Forleye a Ernsta Chaina v roce 1939 prokázaly sílu účinků penicilinu. Byl doslova zázrakem seslaným z nebe pro ty, kdo jej užívali jako první – infekcemi postižení vojáci 2 světové války. Všichni tři tito vědci v roce 1945 získali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Prvním mužem, který užíval penicilin a zároveň patřil k „obětem“, byl Albert Alexander, který se v roce 1941 poranil o trn a následně prodělal těžkou otravu krve. Podáním penicilinu se jeho kritický zdravotní stav zlepšil téměř zázračně. Léku však nebyl dostatek a po dvou měsících Alexander zbytečně a v bolestech zemřel.
Penicilin, beta-laktamové antibiotikum, druh antibiotika, které znemožňuje stavbu buněčné stěny bakterií, a tím je ničí. Je pojmenovaný podle plísně – Penicillium, ve které byl objeven.
