V Německu zní tvrdá kritika na adresu aktuálně schváleného balíku bezpečnostních a protiteroristických zákonů. O možné ústavní žalobě se mluví v souvislosti s plošným sběrem dat o cestujících v letadlech. Za pouhé placebo pak kritici označují elektronické náramky pro nebezpečné islamisty.
Jméno, adresa, číslo platební karty. Tyto a desítky dalších údajů o každém, kdo se do nebo z Německa vydá letadlem, skončí v rukou kriminalistů. Data budou zkoumat a hledat známky podezřelého chování cestujících.
„Spolkový kriminální úřad, zodpovědný za sběr informací o cestujících, tím dostane účinný nástroj pro boj s terorismem a závažnou kriminalitou,“ řekl německý ministr vnitra Thomas De Maiziére.
Opatření má za rok platit po celé EU. Její směrnice ale nařizuje předávat jen údaje o pasažérech mířících z a do Evropy. Německo jde dál a chce sbírat data všech ‒ i cestujících v rámci starého kontinentu. Profesor Clemens Arzt a jeho kolegové z Vysoké školy ekonomiky a práva v Berlíně proto zvažují žalobu u ústavního soudu.
„Je to kompletně nová věc. Něco, co v Německu dosud nebylo. Pečlivě jsem ji prozkoumal a myslím, že není slučitelná s Chartou lidských práv EU ani s ústavou,“ uvedl profesor práva Clemens Arzt.
Sporné jsou podle některých i elektronické náramky
Zatímco některé zákony prosazené vládou v oblasti boje proti terorismu si vyslechly kritiku jako zásah do osobních svobod, jiné opozice označila za neúčinné. Například elektronický náramek pro nebezpečné islamisty. Jeho zastánci přiznávají, že není stoprocentní, odpůrci mluví o levném placebu.
„Elektronický náramek nám ukazuje místo, kde se pachatel zdržuje. Neříká nám nic o nebezpečí, které představuje a nic o tom, co právě dělá,“ uvedl poslanec Die Linke Frank Tempel.
„Náramek spustí alarm, pokud se jeho nositel ocitne v předem zakázané oblasti. V případě sexuálních delikventů to může být třeba blízkost školy. Jak ale vytyčit takovou oblast pro eventuálního teroristu? Má to být letiště, vánoční trh nebo třeba parkoviště kamionů?,“ ptá se zpravodaj ČT Václav Černohorský.
Nařízení se navíc zatím bude týkat jen zlomku radikálů. Jejich evidenci a sledování mají většinou na starosti úřady v jednotlivých spolkových zemích, kde podobné zákony ještě neplatí.
