Německá policie zadržela bývalou sekretářku z nacistického koncentračního tábora Stutthof, která se ve čtvrtek nedostavila k soudu v Itzehoe. Večer pak na ni soud uvalil vazbu. V severoněmeckém městě měl začít proces, v němž je šestadevadesátiletá žena obžalovaná z napomáhání vraždám více než 11 tisíc vězňů za druhé světové války. Žena předem prohlašovala, že k soudu nepřijde. Když se skutečně nedostavila, soudce na ni vydal zatykač.
Irmgard Furchnerová pracovala v táboře poblíž Gdaňsku v letech 1943 až 1945 jako sekretářka, písařka a stenotypistka pro tamního velitele Paula Wernera Hoppea. Mimo jiné tak podle prokuratury přepisovala jeho rozkazy k popravám či seznamy deportovaných, kteří pak zamířili vlaky do Osvětimi. V době, kdy byla ve Stutthofu zaměstnaná, jí bylo 18 a 19 let, proto její případ skončil u soudu pro mladistvé v Itzehoe.
Proces, který s ní měl ve čtvrtek začít, je považován možná za úplně poslední, který se týká personálu nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů, podotýká zpravodaj ČT v Německu Martin Jonáš.
Výhrůžky ženy nebral nikdo vážně
Furchnerová podle něj dopředu avizovala, že udělá všechno pro to, aby se soudu osobně účastnit nemusela, nechtěla zažít hanbu, až bude sedět na lavici obžalovaných. „Nikdo z justičních orgánů nebral tyto výhrůžky vážně, až do dnešního dopoledne, kdy soudce naprosto překvapivě předstoupil před novináře s tím, že obžalovaná je momentálně na útěku,“ popsal situaci Jonáš.
V domově důchodců, kde dlouhodobě žije, Furchnerová oznámila, že odjíždí, aby se zúčastnila procesu. „Vzala si taxíka, odjela na stanici hamburského metra a pokusila se uniknout. Na to soud vydal zatykač. Její útěk trval jen několik málo hodin, zadržena byla ve 13:50,“ dodal zpravodaj.
Zdravotní způsobilost ženy pak přezkoumal lékař a soud rozhodl, že zatykač bude uplatněn. „Soud obžalované sdělil zatýkací rozkaz. Nyní bude umístěna do vazebního zařízení,“ uvedla mluvčí soudu Frederike Milhofferová. Soudní jednání je odročeno na 19. října.
Desítky tisíc zavražděných
Stutthof původně od roku 1940 sloužil jako takzvaný pracovně-výchovný tábor, kterým prošly desetitisíce Poláků a občanů Sovětského svazu, internováni v něm ale byli i političtí vězni, lidé podezřelí ze zakázaných homosexuálních styků nebo svědkové Jehovovi.
Od poloviny roku 1944 do Stutthofu mířily tisíce Židů z Pobaltí či polští civilisté zatčení po potlačení varšavského povstání. Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu, jeho pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 tisíc lidí. Součástí zařízení byla i plynová komora, mnoho vězňů bylo zavražděno zastřelením či pomocí fenolových injekcí do srdce. Tisíce lidí vyhladověly k smrti.
Loni soud udělil dvouletý podmíněný trest muži, který za války pracoval v táboře Stutthof jako dozorce. V době verdiktu mu bylo 93 let. Prokuratura ho obžalovala z napomáhání vraždě více než pěti tisíc vězňů.
