Jedním ze symbolů ukrajinského odporu proti ruské invazi se staly bezpilotní letouny Bayraktar TB2. V každodenních bojích se ale různých typů na dálku ovládaných dronů využívá celá řada. Obě armády je nasazují k plnění průzkumných, ale i bojových misí. Výhodou je neohrožení životů vlastních jednotek. Problematická však může být jejich vysoká cena.
Ve válce na Ukrajině se používají tisíce jak vojenských, tak civilních dronů. Armádní jsou robustnější a specializované pro boj. Civilní drony jsou pak běžná, komerčně dostupná zařízení, která však lze využít i ve válce. Bezpilotní letouny slouží k pozorování nepřátelských pozic, navádění palby i k přímým útokům.
„Ruské síly mohou nasadit své zbraně proti nepřátelům již v rámci tří až pěti minut od chvíle, kdy dron Orlan-10 spatří cíl,“ uvádí pro BBC Jack Watling z britského Institutu královských sjednocených služeb příklad, jak moderní technologie efektivně odhalují pozice protivníka. Bez nich by zacílení trvalo i půl hodiny.
„Pokud jste chtěli v minulosti sledovat nepřátelská postavení, museli jste vyslat skupinu speciálních sil a mohli jste tak ztratit vojáky. Všechno, co nyní riskujete, je dron,“ vysvětluje další výhodu v článku BBC výzkumnice v oblasti obranných studií z Londýnské King's College Martina Minorová.
Běžně dostupné zbraně
I ztráty vojenských dronů se ovšem těžko nahrazují. Například v Turecku vyráběný dron Bayraktar TB2 stojí zhruba dva miliony dolarů (téměř 48 milionů korun). Obě strany konfliktu a zejména Ukrajinci se proto uchylují k využívání běžných a řádově levnější civilních variant. Například DJI Mavic 3, který lze i v českých obchodech pořídit zhruba za 130 tisíc korun.
Komerční drony jsou však méně efektivní než ty vojenské. Menší a levnější stroje mohou operovat kratší čas a mají i kratší dolet. Jsou proto využívány hlavně k pozorování nepřítele. „Ukrajina nemá tolik munice jako Rusko. Mít ,oči v oblacích‘, kterými lze zpozorovat cíl a navést dělostřeleckou palbu, znamená, že mohou lépe využít to, co mají,“ vysvětluje Minorová.
Také civilní drony však mohou po lehkých úpravách nést menší bomby: drobnější typy nesou munici o váze dvě stě až pět set gramů, větší unesou až osmisetgramový granát.
Obrana proti dronům
Na využívání bezpilotních letounů reaguje i „protidronová“ obrana. Proti větším armádním typům se nasazují radary a protiletecké střely. Na nevojenské verze zase míří rušičky signálu a různá elektronická zařízení. Příkladem je ruská puška Stupor střílející elektromagnetické pulzy, které operátorům dronu brání v navigaci a využití GPS.
Rusové také využívají software AeroScope od čínské společnosti DJI, která patří mezi přední výrobce dronů. Program je schopný přesně detekovat technologii vyrobenou touto společností včetně pozice člověka, který ji ovládá.
Čínská firma sice tvrdí, že účelem softwaru je vymáhání zákonů regulujících použití dronů, podle informací Radia svobodná Evropa z ukrajinské speciální jednotky Aerorozvidka jsou ale Ukrajinci zaměřováni a zabíjeni právě ruskými uživateli AeroScope.
Těžké váhy
Nejznámějším bezpilotním letounem operujícím v bojích na Ukrajině je turecký Bayraktar TB2, který se proslavil především v první fázi války útoky na ruské kolony. S dvanáctimetrovým rozpětím křídel dosahuje velikosti menšího letadla. Okolí snímá řadou kamer a může být vyzbrojen laserem naváděnými bombami 4 MAM-L.
Ukrajinci využívali tuto zbraň například k útokům na muniční sklady a svoji roli údajně sehrála i při potopení křižníku Moskva, připomíná Minorová. TB2 může vystoupat až do výšky 7600 metrů a s maximální rychlostí 220 kilometrů za hodinu je schopný doletět do vzdálenosti až tři sta kilometrů.
Rusové ve stejné váhové kategorii nasazují na průzkumné a útočné mise bezpilotní letoun Orion s šestnáctimetrovým rozpětím křídel. Letový strop tohoto stoje je 7500 metrů, dosahuje rychlosti 193 kilometrů za hodinu a doletí také do vzdálenosti tři sta kilometrů. Vyzbrojen může být třeba protitankovými střelami X-50, informuje časopis Popular Mechanics.
Punisher a Orlan
V kategorii menších bezpilotních letadel se nachází ukrajinský Punisher s rozpětím křídel 2,2 metru. Operovat může i padesát kilometrů za nepřátelskými liniemi s maximální rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu. Na protivníky shazuje s přesností na tři a půl metru munici ráže 75 milimetrů. Vybaven však může být i dalšími typy munice.
Rusové na druhé straně zase často útočí s dronem Orlan-10. Letoun s rozpětím křídel 3,1 metru vybavený různými senzory a kamerami létá bez přestávky až osmnáct hodin maximální rychlostí 93 kilometrů za hodinu. Ovládat ho navíc mohou přímo jednotky dělostřelectva, což usnadňuje komunikaci při navádění palby. Ukrajinští vojáci Orlan-10 rozeznávají podle specifického pištivého zvuku, který připomíná skútr.
Příkladem komerčních dronů, které se v konfliktu využívají k průzkumu terénu, je již zmíněný DJI Mavic 3. Ten s velikostí 28,3 centimetru operuje v maximální výšce až šest tisíc metrů. Dolet se uvádí do vzdálenosti třicet kilometrů a maximální rychlost 68,4 kilometru za hodinu.
Značek a typů dronů se ale na Ukrajině používá mnohem více. Spojené státy například Kyjevu dodávají „kamikadze“ drony Switchblade. Ukrajinská armáda by také mohla brzy převzít v Česku vyvinutý průzkumný dron Bivoj. Rusové zase z Íránu možná získají bezpilotní letouny Shaded.
