Hasiče považují lidé za hrdiny i v době míru. Ve válce to platí ještě více. Štáb České televize natáčel s těmi z ukrajinského města Myrnohrad, kteří jako jediní zasahují tak blízko fronty a při práci riskují své životy. Nehledě na to jsou odhodláni chránit zbylé obyvatele města tak dlouho, jak to jen půjde.
Nemají na sobě vojenské uniformy, přesto jsou první za frontovou linií. Hasiči zasahují v Myrnohradu, kde neustává palba. Všechny další hasičské jednotky už stáhli do větší vzdálenosti od bojiště.
V jednom z bytů ve městě začalo hořet. Žena, která v něm žije, vyskočila z okna druhého patra, kde ji už vyzvedla policie. „Celý byt shořel. Teplota byla vysoká. Muselo to hořet celou noc. Vidíte, je poničena omítka. Poškodilo to stěny, zatlačilo obklady. Odsud se pak požár přesunul do dvou vedlejších bytů,“ popisuje hasič z Myrnohradu Sergej. Ze sousedního bytu je slyšet naříkání sousedky.
Hasiči se do Myrnohradu vrací, protože tu zůstává několik stovek obyvatel. Ve městě potkávají stále stejné tváře těch, kteří za žádnou cenu nechtějí odejít. „Měsíc zpátky byl ve stejné čtvrti přes dvě pětipatrové budovy dělostřelecký útok. Naši medici pomohli muži, který měl zranění. Odvezli ho do nemocnice v Dobropilji. A dnes jsme ho tu potkali. Pustili ho a on se vrátil domů,“ říká Sergej.
Tak dlouho, jak to jen půjde
Při každém svém výjezdu hasiči musí řešit nedostatek vody, protože v takových městech, jako jsou Myrnohrad nebo Pokrovsk, už nefunguje centrální vodovodní potrubí. Vodu musí pokaždé napouštět u nedalekých nádrží, což jim významně ztěžuje práci. Osm minut čekání na otevřeném prostranství je vystavuje dalšímu nebezpečí.
„Na výběr tu moc nemáme, můžeme jenom poslouchat,“ odpovídá Sergej na otázku, zda on a jeho kolegové poslouchají, zda se výbuchy ozývají blízko či daleko.
Hasiči už v Myrnohradu nesídlí. Ve městě je špatná bezpečnostní situace, a tak za požáry jezdí z vedlejšího Pokrovsku. Nehledě na to budou chránit zbylé obyvatele Myrnohradu – jak sami říkají – tak dlouho, jak to jen půjde.
