Nad starým městem iráckého Mosulu se opět tyčí legendární minaret zvaný Hrbáč. Památku původně z dvanáctého století v roce 2017 zdemolovali teroristé z Islámského státu. Díky nadšení místních, úsilí UNESCO a sponzorů ze zahraničí, EU nevyjímaje, se podařilo obnovit i Velkou mešitu an-Núrí. A spolu s ní i dva historické křesťanské komplexy také zničené islamisty.
Mosul opět zdobí významné památky, které zdevastoval Islámský stát
9 minut
Horizont ČT24: Znovuobnovení mosulských památek a komentář archeologa Ladislava Stanča
Velká mešita an-Núrí, jeden z klíčových architektonických svědků historie Iráku, vstává z popela. A to bezmála sedm let poté, co byla památka zničena obklíčenými bojovníky Islámského státu. Podobně jako plných osmdesát procent historického jádra Mosulu, druhé největší aglomerace v zemi, jejíž dějiny sahají až do starověku.
Spolu s mešitou se nad střechami opět tyčí nezaměnitelný symbol Starého města, nakloněný minaret známý jako Hrbáč. „Představuje pro nás důležitý historický odkaz. Je obnoven současně s mešitou an-Núrí. A po otevření se komplex zase stane náboženským centrem i turistickou atrakcí,“ věří obyvatel mosulského Starého města Mohammad Sád.
GALERIE
Památky v iráckém Mosulu
Ještě v červnu roku 2017 na věži jako na poslední výspě islamistů vlála jejich černá vlajka. Nad mešitou, v níž tři roky předtím vyhlásil Abú Bakr al-Bagdádí ustavení samozvaného islámského chalífátu. Radikálové v těsném obklíčení irácké armády nakonec minaret sami poslali k zemi. Vláda v Bagdádu s klíčovým přispěním a financemi od UNESCO, Spojených arabských emirátů i Evropské unie se ale rozhodla stavbu z dvanáctého století kompletně obnovit. Také jako důležitý symbol vítězství nad islamisty.
Zakřivení minaretu způsobil stavební materiál i slunce
„Okamžik destrukce minaretu byl zlomovým bodem a ranou pro obyvatele Mosulu. Teroristům se tak podařilo do určité míry mosulskou identitu rozbít. Ale dnes je tu obnova a nové vítězství,“ radoval se lokální občanský aktivista Sákr an-Zakaríja.
O nepřehlédnutelných křivkách pětačtyřicet metrů vysokého minaretu se písemné prameny zmiňují poprvé ve čtrnáctém století, tedy zhruba dvě stě let po jeho dokončení. Anomálii způsobenou pravděpodobně nevhodným výběrem stavebního materiálu a současně vlivem slunečního žáru ale věž stovky let bez problémů ustála. V moderní historii se díky tomu stala atrakcí, obdobou šikmé věže v italské Pise. Současná rekonstrukce se snažila maximálně respektovat originál, tedy i typické zakřivení. Na své místo se dostalo vše, co bylo možné zachránit.
„Mimořádně náročné bylo oddělit trosky a pozůstatky bojů od původního materiálu mešity a minaretu,“ vysvětlil Omar Taká, stavební inženýr z Mosulu.
Spolu s Hrbáčem v Mosulu obnovili i další klíčové památky zničené islamisty – mimo jiné dominikánský konvent Panny Marie z devatenáctého století a kostel syrské katolické církve al-Tahíra ze stejného období. Pestrá historie Mosulu se tak probouzí k novému životu.
Války zničily už mnoho památek
Každá válka přináší oběti i mezi historickými památkami. Některé se ale později podaří obnovit.
K těm nejznámějším v Evropě patří Starý most v bosenském Mostaru, který se tyčí přes řeku Neretvu. V roce 1993 ho zničily chorvatské tanky. Rekonstrukce památky ze šestnáctého století stála patnáct milionů eur (skoro 380 milionů korun). Oprava pod vedením tureckých odborníků trvala sedm let, použili původní materiál. Každé léto se na mostě pořádají slavné závody v krkolomných skocích do vody.
Symbolem náletů spojenců na nacistické Německo se zase stal kostel Panny Marie v Drážďanech – Frauenkirche. Od února 1945 ležel v troskách. Masivní rekonstrukce začala v roce 1994 a celkem vyšla na 180 milionů eur (asi 4,5 miliardy korun), polovina pocházela ze sbírky. Považována je za jednu z nejkomplikovanějších v dějinách architektury. Použily se dvě pětiny původních částí. Kostel slavnostně vysvětili v roce 2005.
Výjimečnou rekonstrukcí se stala obnova celé historické čtvrti – Starého města ve Varšavě – s kořeny ve třináctém století. Německá Luftwaffe zničila jeho velkou část už v roce 1939. Po Varšavském povstání v roce 1944 nezbylo z domů téměř nic. K obnově posloužily i historické obrazy z osmnáctého století a také kresby a fotografie z meziválečného období.