Rusko žije fotbalem a to i díky výkonu svého týmu, který postoupil do osmifinále mistrovství světa. V Moskvě a dalších pořadatelských městech sice panují přísná bezpečnostní opatření, úřady se ale zároveň po dobu šampionátu snaží cizincům ukázat zemi v co nejlepším světle a uvolňují pevné otěže zákazů a nařízení.
Ruská média sice mluví jenom o fotbale a politika šla prozatím stranou, opoziční demonstrace však byly pro jistotu zakázány a hlasy kritiků mluvících o předraženém mistrovství tak nemají šanci proniknout na veřejnost. Když bývalý trenér Sluckij, který tu v nejsledovanější televizi komentoval zápas, zmínil opozičního aktivistu Alexeje Navalného, přišel o místo.
Rusko chce však ukázat cizincům svou přívětivou tvář. Kousek od Kremlu, pár metrů před mauzoleem, kde je vystaveno tělo vůdce bolševické revoluce Lenina, je slyšet smích, hudba, pokřiky jako nikdy předtím. Jinak všudypřítomní uniformovaní strážci zákona zmizeli.
Takovou bezprostřední atmosféru nepamatují ani místní. Bezpečnostní opatření jsou přísná jako vždy, ale na Rudém náměstí, kde se teď mluví jazyky všech kontinentů, je aspoň na měsíc dovoleno to, co je jinak zakázáno.
Oblíbení jsou v Rusku Islanďané, kteří ještě před šampionátem nazpívali slavnou ruskou píseň Kalinka.
Díky úspěchu ruských hráčů nemuselo dojít ani na slova poslance Vitalije Milonova, který navrhl pokutu až tři tisíce korun pro každého, kdo by se národnímu týmu přehnaně vysmíval.
