Luis Manuel Otero Alcántara je kubánský umělec a disident. V rukou úřadů skončil již několikrát. Na začátku května ho bezpečnostní složky odvezly po osmi dnech protestní hladovky do nemocnice, kde strávil měsíc. Nyní je už venku a vzkázal, že boj za svobodu vyjádřování nevzdá.
Mladí kubánští tvůrci se nechtějí vzdát umělecké svobody. Navzdory tlaku úřadů
Horizont ČT24: Represe kubánského režimu vůči disidentům (zdroj: ČT24)
Měsíční pobyt v nemocnici znamenal pro disidenta izolaci prakticky od všeho. „Bezpečnostní hlídky mi vzaly mobil. Nechaly mě doslova měsíc bez komunikace,“ řekl Alcántara, který je vizuálním umělcem a jednou z tváří hnutí San Isidro, pojmenovaného podle stejnojmenné havanské čtvrti.
Spolu s desítkami výtvarníků, spisovatelů i aktivistů usiluje o větší svobodu, a to nejen v umění. „Pokud chcete prolomit mýtus, který se buduje víc než šedesát let, a chcete dělat něco, co je nezávislé na státě, budou vás zákonitě považovat za ďábla a démonizovat, případně vinit z kontrarevoluce,“ komentoval snahy angažovaných umělců již před třemi lety.
Izolace doma i v nemocnici
Když mu úřady zabavily několik jeho děl, začal ve svém domě držet hladovku. Několik dní ho tam obklopovala policie. Nikdo nemohl dovnitř ani ven. Podobný režim podle něj panoval později také v nemocnici. Na podmínky upozornili jeho blízcí i organizace Amnesty International.
Její členka Erika Guevara-Rosasová kritizovala způsob, jakým byl převezen do nemocnice, nedostatek informací o něm i možnost jen minimálního přístupu jeho rodiny nebo kolegů. Organizace ho označila ze „vězně svědomí,“ tedy výrazem pro disidenty držené z politických důvodů.
Vláda řeší hlavně ekonomiku
Sdružení San Isidro spustilo větší vlnu protivládních protestů loni v listopadu. Úřady i státní média je označují za spiklence Spojených států. „Možná už jste pochopili, že pokud se vám něco stane, je to vaše plná odpovědnost, stejně jako vašich šéfů, kmotrů nebo jakýchkoliv sponzorů, kteří vás odjinud instruují i financují,“ řekl na jejich adresu moderátor kubánské státní televize.
Veřejné projevy disentu rostou se šířením mobilního internetu. Víc než opozici ale vláda řeší ekonomiku. Ostrov dál sráží rigidní režim, covid-19 zasáhl i dlouholetou jistotu, kterou je cestovní ruch. Vláda přitom i bez bratrů Castrů na svých plánech nechce nic měnit. Jenže stejně pevní ve svých pozicích jsou i mladí aktivisté, kteří chtějí držet ostrůvek umělecké svobody.
Palouš: Odpůrci režimu se snaží oslovovat mezinárodní společenství
Český diplomat a ředitel Mezinárodní platformy pro lidská práva na Kubě Martin Palouš v pořadu Horizont ČT24 řekl, že kubánský režim má nyní jediný cíl, a to je udržet se u moci. Pandemie ho oslabila a odhalila jeho neschopnost pomáhat vlastním občanům, domnívá se.
Odpůrci režimu se pak snaží existovat, „vstupovat do vnitřního kubánského diskursu“ a oslovovat mezinárodní společenství, aby jim bylo schopno pomoci. Diplomat však připustil, že jak ze strany EU, tak USA pozoruje spíše váhání. Dodal, že mezi jedenácti miliony Kubánců není reálná podpora režimu, většina lidí ho podporuje z donucení, setrvačnosti či strachu. Připodobnil to k situaci v Česku před rokem 1989.