Ukrajinka Anastasija Blyščyková pracovala jako televizní moderátorka. Její přítel na začátku invaze narukoval, na dálku ji ještě z fronty požádal o ruku, následně ale na bojišti padl. Potom se i ona sama rozhodla vstoupit do armády a bojovat.
Místo mikrofonu do armády. Ukrajinská moderátorka narukovala po smrti snoubence na frontě
Rozhovor Michala Kubala s Anastasijou Blyščykovou (zdroj: ČT24)
„Před rozhovorem jsem byla na hřbitově, viděla jsem hodně ukrajinských vlajek vedle hrobů našich hrdinů,“ říká Blyščyková. „Nikdy nebudeme stejní, jako jsme byli před 24. únorem minulého roku. Nic z toho jsme nechtěli, byli jsme v situaci, kdy jsme neměli jinou volbu.“
Její přítel Oleksandr Machov byl, ještě než se poznali, bojovníkem v protiteroristické operaci, když začala válka na Donbase. Potom se stal válečným reportérem. „Jezdil neustále na Donbas s mikrofonem a říkal, že nechce na válku zapomínat,“ vzpomíná Blyščyková.
„Od prvního dne mě upozorňoval, že má sbalenou tašku, a jakmile všechno začne, jde jako první, protože je v záloze a má zkušenosti s bojem. Když 22. února Volodymyr Zelenskyj ve své zprávě oznámil mobilizaci záložníků, byl připravený. 23. února jsem mu tu tašku ještě přebalovala a přemýšlela, co bych si měla sbalit já jako žena.“
Machov Blyščykovou na dálku požádal o ruku a ona souhlasila, už nikdy se ale neviděli – byl zabit v boji na začátku května.
„Nemohla jsem zůstat a žít civilní život“
O několik měsíců později narukovala i ona. „Bylo to asi proto, že můj domov a moje rodina zůstaly v místě okupace na levém břehu v Chersonské oblasti. Mého přítele zabili, nemohla jsem zůstat a žít civilní život,“ vysvětluje Blyščyková své rozhodnutí. „Bylo to velice obtížné, člověk se do války nedostane jednoduše, musí vynaložit velké úsilí. Pět dnů jsem bojovala s vojenskou správou a 4. srpna jsem dostala vojenskou knížku.“
„Nejvíce mě šokovalo to, co jsem viděla po osvobození Charkovské oblasti. To byly vesnice, které byly zcela rozbořené, malá města také zničená, masové hroby v Izjumu,“ popisuje. Blyščyková říká, že ze začátku nemohla uvěřit hrůzám, které viděla. „V civilizovaném světě nás přišel nepřítel zabíjet, znásilňovat, ničit a rabovat.“ Dodává ale, že přes to věří v ukrajinské vítězství.