Izrael je v přepočtu na hlavu stále nejrychleji očkující zemí světa. V pátek tam vakcínu proti covidu dostalo rekordní množství lidí za den, přes 223 tisíc. V telavivské nemocnici jako zdravotní sestra pracuje a očkuje Martina Paletová, která se připojila do pátečního pořadu Události, komentáře. Na její zkušenosti se jí ptala moderátorka Linda Bartošová.
Nějakou dobu už sledujete v Izraeli „vakcinační zázrak“, jak se tomu říká. Co Izraelci umí lépe než my, jaké jsou hlavní ingredience jejich vakcinačního úspěchu?
My hlavně improvizujeme a máme vysokou technologii. A ta kombinace nám dala to, že jedeme.
Myslíte „my“ jako Izraelci? Považujete se částečně už za izraelského obyvatele nebo zkrátka jako ženu, která má zkušenost s očkováním, a proto říkáte „my“? Asi sledujete i strategii v Česku, tak možná můžete porovnávat.
Sleduji pochopitelně i situaci v Česku, protože mám dvojí občanství. Jsem Čech i Izraelec. A to, co se děje tady a tam, se nedá srovnat. Je to i o tom, jak se o očkování mluví. U nás se neřeší, jestli by se lidi chtěli očkovat, nebo nechtěli. Na očkování máme fronty, lidé se tam hrnou, chtějí naočkovat a nemusíme je k tomu přesvědčovat. A to je trošku jiné.
A čím to je? Řekla jste iDNESu, že život v Izraeli je něco posvátného, že lidé doslova pláčou štěstím, když se nechávají očkovat. U nás je situace odlišná, sama jste naznačila, tady se spousta lidí očkovat ani nechce nechat, i když to bude v jistém momentu možné. Čím to je, třeba vírou?
Myslím, že víra velkou roli nehraje, protože většina Izraelců není věřících. Ale život je opravdu něco posvátného. A to znamená, že když je možnost ho jakkoliv zachránit, prodloužit, tak uděláme všechno pro to, aby se to podařilo.
Když jsme začali očkovat, tak to bylo to první, co nám řekli – že každé babičce, kterou naočkujete, potenciálně zachráníme život. A to, když člověk slyší a potom očkuje, tak se snaží naočkovat co nejvíc babiček a dědečků a všech těch lidí tam, protože jestli to může udělat nějaký rozdíl, tak to je obrovská zodpovědnost a obrovská radost.
Měla jsem hodně babiček, které říkaly, že konečně mohou jít a vidět vnuky, jít ven bez toho, aniž by se musely tolik bát. V Izraeli je navíc také hodně mezinárodní populace, a to znamená, že rodiny jsou rozlezlé po celém světě. Jako třeba já. Já jsem dostala teď dvě vakcíny a mohla jsem vidět svoje rodiče a to je obrovská motivace.
Vakcíny pro maturanty
Zkuste nám prosím popsat, jak v Izraeli vakcinace funguje. Když se rozhodnu, že se chci nechat naočkovat, dokdy se mi dostane do těla vakcína a co všechno pro to musím udělat?
V současné době očkujeme těhotné. Když je žena těhotná, dostane zprávu ze své zdravotní pojišťovny, jestli se naočkovat přeje. Ona odpoví ano a může si vybrat termín na aplikaci své zdravotní pojišťovny.
Také jsme začali očkovat letošní maturanty, aby mohli chodit do školy a připravovat se přímo tam a nemuseli dělat maturitu přes Zoom. Všechny čtyři zdravotní pojišťovny, které máme, vyberou ze systému maturanty podle věku a zašlou jim SMS zprávu: Přihlaste se prosím do systému, kdy máte zájem přijít na očkování. Dnes je pátek, v sobotu se tolik neočkuje, to znamená, že v neděli se už lze přihlásit, kam se chcete přijít naočkovat.
Mluvíte o určitých skupinách lidí, kdo tedy všechno má teď v Izraeli nárok na vakcínu?
Máme naočkováno už osmdesát procent populace nad 60 let. V současné době se mohou přihlásit všichni nad 35 let, potom těhotné a maturanti. Takže ono už tolik, co by se nemohlo naočkovat, nezbývá.
Covid jsem prodělala na začátku listopadu. Dostala bych v Izraeli vakcínu? Jak se staví k lidem, kteří nemocí prošli, protože to je zatím docela kontroverzní, nebo rozporuplné téma.
My bychom vás neočkovali, protože Pfizer sice říká, že není problém z hlediska medicinského, ale chceme nejdříve naočkovat lidi, kteří protilátky nemají. A předpokládáme, že pokud jste koronu měla, takže to vlastně v této chvíli nepotřebujete.
Jak prožíváte, že teď očkujete i devět hodin v kuse, přitom jste byla zvyklá spíš na onkologické oddělení?
Patnáct hodin.
Dokonce patnáct hodin. Jak to prožíváte? Přešla jste z onkologie, kde asi taky vidíte často velmi vážně nemocné lidi. Pomáhá vám to v covidové situaci? Co byl nejtěžší moment?
Na onkologii jsem pořád, očkování máme navíc. Pro mě to znamená, že jsem tři dny v týdnu na onkologii, 12 hodin služeb, a potom jsem tři dny v týdnu na očkování. To jsou osmihodinové nebo patnáctihodinové služby. Na onkologii jsem na oddělení transplantace kostní dřeně a tam je to psychicky náročné, i na soustředění. Člověk vidí spoustu smutných věcí, ale taky spoustu nádherných, když se to povede a člověk na konci léčby může jít domů. To je nádhera.
Očkování je svým způsobem rutina. Přijde pacient, já se ho zeptám, jestli měl alergie, jak se cítí, jestli měl koronu, dám injekci, zapíšu do počítače, že ji dostal, a zavolám dalšího. Člověk nemá s druhým příliš kontakt. Náročné je to také fyzicky, protože nejsem schopná sedět. Jsou sestry, které při očkování sedí, ale já to nezvládám, takže stojím patnáct hodin a očkuju.
