„I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character…“ („Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru…“) zaznělo v nejslavnějším projevu Martina Luthera Kinga Jr., od jehož narození uplyne v úterý devadesát let.
King přišel na svět 15. ledna 1929 v americké Atlantě do baptistické kazatelské rodiny, a to ještě s křestním jménem Michael, které si později změnil na Martin. V mládí jej ovlivnily dvě věci. První byla segregace, s níž se setkal na základní i střední škole. Georgia totiž jako bývalý konfederační stát oddělovala černošskou a bělošskou populaci.
Druhá věc, která se vepsala do Kingova charakteru, byla víra. Ta ho provázela od narození, protože jak jeho otec, tak i dědeček sloužili jako pastorové. King se vydal v jejich stopách a vystudoval černošskou vysokou školu Morehouse College, kde v roce 1948 získal bakalářský titul.
Teologii se dále věnoval v Pensylvánii na Crozer Theological Seminary, kde byl svými spolužáky, ve většině bělochy, zvolen předsedou třídy. Následně obdržel stipendium, díky němuž mohl pokračovat na Bostonské univerzitě, kde svá studia uzavřel doktorátem. V hlavním městě Massachusetts se navíc seznámil se svou budoucí ženou Corettou Scottovou. Společně vychovali dvě dcery a dva syny.
V roce 1954 se Martin Luther King stal pastorem baptistického kostela v alabamském Montgomery. Tam jako člen vedení organizace bojující za práva Afroameričanů (National Association for the Advancement of Colored People) řídil první velký nenásilný protest černochů proti rasismu v moderní americké historii.
Úspěšný bojkot Rosy Parksové
Na začátku byla 42letá černoška Rosa Parksová, která 1. prosince 1955 jela autobusem v Montgomery. Po několika zastávkách nastoupil běloch, kterému Parksová musela podle segregačních pravidel uvolnit místo, aby neseděl vedle černochů.
Řidič ji a další tři afroamerické cestující vyzval, aby místo uvolnili. Parksová však neposlechla a řekla, že „je unavena z toho, že je s ní nakládáno jako s druhořadou občankou“. Následně byla zatčena, odsouzena pro porušení zákona a musela zaplatit pokutu deset dolarů a soudní výlohy.
Ještě ten den začali černošští obyvatelé Montgomery s bojkotem veřejné dopravy, který trval dohromady 382 dní. Právě tento bojkot byl veden Martinem Lutherem Kingem, kterého kvůli tomu zatkla policie. Ačkoli byl protest nenásilný, setkal se s opačnou reakcí.
Na dům Kingovy rodiny totiž zaútočili rasisté bombou. Uvnitř byla pastorova žena a jejich sedmiměsíční děvčátko. Výbuch je ale nezranil. Srocený dav požadoval spravedlnost, King však všechny uklidnil a vyzval je k nenásilí.
To se nakonec vyplatilo, protože bojkot vedl k rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, které donutilo Montgomery ukončit segregaci ve veřejné dopravě a pomohlo postupně vymýtit rasistická opatření z celého Jihu. Mladý pastor se stal známým po celé zemi jako vůdce Afroameričanů.
Devět a půl milionu kilometrů a více než dva a půl tisíce projevů
Po úspěšném bojkotu se v roce 1957 stal předsedou organizace Southern Christian Leadership Conference, která měla řídit rychle rostoucí boj za lidská práva. Do roku 1968, kdy byl zavražděn, urazil přes devět a půl milionu kilometrů a promluvil na více než 2500 akcích. Stačil také napsat pět knih a mnoho článků.
Mezi nejznámější demonstrace, které King organizoval, patří protest v alabamském Birminghamu, kde uvězněný pastor napsal Dopis z birminghamského vězení, který posloužil jako manifest boje za lidská práva.
V otevřeném dopise mimo jiné obhajuje nenásilnou formu protestu a právo lidí vzbouřit se proti nespravedlivým zákonům. King rovněž bojoval za rovné volební právo pro Afroameričany. Kromě rasistů ale soupeřil i s vlnou černošských militantních radikálů (Černých panterů), kteří odmítali obezřetnou taktiku.
Pochod na hlavní město
Z Kingových akcí nejvíce proslul pochod na Washington, kterého se v roce 1963 zúčastnilo dvě stě padesát tisíc lidí. U památníku prezidenta Abrahama Lincolna, který také bojoval proti rasismu, pak pronesl svůj neznámější projev, v němž popisuje Ameriku, o níž sní, Ameriku bez rasových předsudků.
Rok poté prezident Lyndon Johnson podepsal zákon, který zakazoval diskriminaci v otázkách zaměstnání a vzdělání, v srpnu 1965 pak byl přijat zákon o volebním právu, jímž byla odstraněna další diskriminační opatření. O podporu vlády se ale King připravil svým otevřeně kritickým postojem k válce ve Vietnamu.
King se během svého boje setkával s dvěma tvářemi tehdejší Ameriky. Přijal ho prezident John F. Kennedy, ale byl více než dvacetkrát zatčen, časopis Time jej vyhlásil mužem roku 1963, ale čelil minimálně čtyřem útokům. Největší pocty se mu dostalo, když mu byla roku 1964 udělena Nobelova cena za mír. Peníze, které získal spolu s oceněním, věnoval na podporu boje za lidská práva.
Čtvrtého dubna 1968 se King vydal do Memphisu ve státě Tennessee, aby podpořil stávkující uklízeče a popeláře, ještě ten večer ho ale na motelovém balkoně zastřelil atentátník James Earl Ray.
Narozeniny Martina Luthera Kinga Jr. jsou od roku 1986 v Americe slaveny jako federální svátek a po celé zemi se pořádají pochody a demonstrace na jeho počest. Kinga taktéž připomíná památník v centru Washingtonu, který byl odhalen před osmi lety, a to poblíž Lincolnovy sochy, kde pronesl svá nejslavnější slova.
