Praha – Ledu okolo Antarktidy přibývá, potvrdily dlouholeté výzkumy českých vědců. Ti zkoumají takzvaný mořský zámrz, tedy rozlohu každoročně zamrzající vrstvy ledu, už od sedmdesátých let. Za tuto dobu se rozloha ledových ploch v době nejvyššího zámrzu zvýšila o milion kilometrů čtverečních. „Kolem Antarktidy dochází pravidelně k nárůstu plochy, která zamrzá, a lze to očekávat i do budoucna,“ potvrdil geograf Daniel Nývlt z Masarykovy Univerzity v Brně.
Mořský zámrz kolem Antarktidy dosáhl letos rekordní rozlohy. Rozloha mořského ledu zde podle údajů z konce září dosáhla, i přes rostoucí teploty planety Země, historického maxima od roku 1979. Měření českých geologů je založeno na datech ze satelitních snímků. Zatímco v 70. letech dosáhl mořský zámrz 18,5 milionu kilometrů čtverečních, nyní je to 19,5 milionu kilometrů čtverečních.
Růst každoročně zamrzající plochy způsobuje chladná voda na povrchu moře, které tak může rychleji zamrzat. „Vytvoří jakousi pokličku na povrchu oceánu a nedochází tu tak k proudění teplejších vod z hlubin oceánu,“ vysvětlil Nývlt. Tato chladná sladká voda se přitom na povrch oceánu dostává díky tomu, že tají ledovce.
Hodně ledu ocení také tučňáci
Na Antarktidě žijí velké kolonie tučňáků císařských, kterým by menší zámrz oceánu mohl výrazně uškodit. „Pokud dojde k příliš brzkému rozpadu ledového zámrzu, na kterém tučňáci hnízdí, tak jejich mláďata nemají šanci přežít,“ vysvětlil Nývlt. Mláďata tučňáků totiž mohou do vody až ve 4 nebo 5 měsících, kdy už mají peří, se kterým dokážou plavat.
Naopak negativní vliv měl led letos na českou expedici
Výprava českých polárníků, kteří na vědecké stanici Johanna Gregora Mendela prováděli výzkumy parazitologické, paleontologické, ale také geologické, letos musela opustit antarktickou stanici asi o dva týdny dříve, než bylo plánováno. Důvodem jejich předčasného návratu bylo rozhodnutí chilského vojenského námořnictva, které českým vědcům zajišťuje přepravu z Antarktidy, způsobené hromaděním ledu ve Weddellově moři. Stanice Johanna Gregora Mendela leží na ostrově Jamese Rosse a je konstruována jako letní, což znamená, že v ní výzkumníci tráví jen část roku, období takzvaného jižního léta.
Na české stanici pracují vědci různých oborů, probíhají tu klimatologické, glaciologické, botanické nebo paleontologické výzkumy a nově v letošním roce přibyly i disciplíny jako zoologie bezobratlých živočichů, mikrobiologie nebo parazitologie. Česká stanice také úzce spolupracuje s ostatními stanicemi.
Stanice Johanna Gregora Mendela byla vybudována v letech 2005 a 2006. Prakticky celou rozloženou stanici – tedy přes 150 tun materiálu – na břeh ostrova dostal bez pomoci těžké vyloďovací techniky chilský ledoborec. Zajímavostí ale je, že po sobě Češi v Antarktidě prakticky nezanechávají stopu. Stanice má totiž dokonalou tepelnou izolaci a vytápění je zabezpečeno vzduchotechnikou využívající solární ohřev vzduchu. Třetina z celkové spotřeby energie potom pochází z osmi větrných elektráren o celkovém výkonu 12 kilowattů a další třetinu stanice čerpá ze slunce. Zbytek zajišťují klasické dieselagregáty. Odpadky putují do spalovny komunálního odpadu. To, co spálit nelze, jednou za tři až čtyři roky odvážejí k likvidaci na palubě ledoborce do Jižní Ameriky.
