Praha/Houston – Osobnost amerického astronauta Neila Armstronga byla výjimečná jedinečnou kombinací a vyvážeností jeho profesního zaměření, schopností, povahy a vitality. V Hyde Parku ČT24 to dva dny po jeho smrti uvedl ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář. Zároveň připomněl, že ani tato skutečnost ovšem prvnímu muži na Měsíci toto historické prvenství nezaručovala – úspěch kosmické mise Apolla 11 je totiž dán především šťastnou shodou okolností.
Americký astronaut Neil Armstrong zemřel 25. srpna 2012 ve věku dvaaosmdesáti let. „Byl výjimečná osoba. To se říká o všech astronautech a všichni si to zaslouží, ale Neil Armstrong byl výjimečný z těch výjimečných,“ vzpomněl ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář. „Byl totiž výjimečný po všech stránkách - svým profesionálním zaměřením, schopnostmi, povahou a vitalitou. Málokdy se stane, že se v jedné osobě sejde tolik kladů. A on je dokázal všechny ukočírovat.“
Jak ovšem Kolář připomíná, ani tato kombinace mu historické prvenství nezaručovala. Apollo 11 totiž na Měsíci vůbec přistát nemuselo. Program každého letu byl totiž dán výsledkem letu předchozího, a dějinný moment si tak mohla získat až některá z následujících misí.
„Apollo 11 mělo za úkol: Jděte dál, ale jděte dál s přiměřeným rizikem. Jestliže se cokoli objeví, co vy vyhodnotíte jako nesprávné, přehodnotíte postup a vrátíte se,“ podotýká šéf České kosmické kanceláře. V takovém případě by se Armstrong nedočkal ani dalšího letu do vesmíru.
Kolář: Armstrong chtěl hlavně létat
Kosmonauti pracující na programu Apollo měli totiž určený specifický způsob rotace jednotlivých posádek; vybraný tříčlenný tým byl jištěn dvěma záložními posádkami a každá z nich se měla do kosmu vydat za další tři lety. Protože poslední misi celého programu představoval let Apollo 17, bylo zřejmé, že se Armstrong do vesmíru již nepodívá. To byl ostatně důvod, proč z NASA záhy odešel.
„Bylo to jeho osobní rozhodnutí,“ vysvětluje Kolář. „Když přišlo ke zrušení Apolla, byl to pro Armstronga signál, že už dál nebude v týmu, kde pro něj nebyla práce v létání.“ Právě létání přitom bylo astronautův osud – svou první pilotní licenci získal dřív než řidičský průkaz. „Proto se vrátil k tomu, co ho bavilo nejvíc, byť ne jako zkušební pilot, ale jako přednášející na univerzitě. Rozhodně to ale neznamená, že by nějak zanevřel na kosmonautiku nebo NASA,“ dodává Kolář.
Armstrong zůstal kosmonautice nablízku i v pozdějších letech. V 80. letech pracoval v Národním výboru pro kosmonautiku, zasedal také ve vyšetřovací komisi pro příčiny havárie raketoplánu Challenger, k níž došlo v lednu 1986. „Neustále sledoval celý vývoj a také se o něm v odborných kruzích neustále vyjadřoval. V posledních letech to pak bylo i veřejně, kdy byl přizván do amerického Kongresu, aby se vyslovil k současnému programu NASA a kosmickému výzkumu ve Spojených státech,“ uzavírá Kolář.
