Berlín - Helmut Kohl je bezesporu klíčovou osobností znovusjednocení Německa. Právě on již 28. října 1989 zdůraznil nutnost brzkého sloučení obou německých republik a přesně o měsíc později představil tzv. desetibodový plán, který měl dovést Německo ke znovusjednocení. Ten ale s nikým v zahraničí nekonzultoval, před zveřejněním jej poslal jen americkému prezidentovi Georgi Bushovi. Zatímco Spojené státy Kohla podpořily, Francii a Velkou Británii plán zaskočil, obávaly se totiž návratu německé dominance v Evropě. A Sovětský svaz dokonce pokládal plán za naprosto nepřijatelný.
Ve Spojených státech se o možnosti jednotného Německa debatovalo ještě předtím, než Helmut Kohl přišel se svým desetibodovým plánem. Už v polovině listopadu se tak expert na zahraniční politiku Henry Kissinger nechal slyšet, že „sjednocení Německa je nevyhnutelné a USA by za to později musely zaplatit, kdyby Němci cítili, že jim stavíme překážky do cesty.“ Není proto divu, že právě americký prezident Bush sjednocení akceptoval jako přirozený vývoj, který pomůže stabilizovat a sjednotit Evropu.
Naopak nejvyšší sovětský představitel Michail Gorbačov se k otázce jednotného Německa vždy stavěl zdrženlivě a naprosto odmítal myšlenku začlenění spojeného Německa do NATO. Kohlův desetibodový plán byl nepřijatelný nejen pro Gorbačova, ale i pro tehdejšího sovětského ministra zahraničních věcí Eduarda Ševardnadzeho. „Oba až do února 1990 trvali na existenci suverénní NDR. Až její pokračující rozpad a přesun obyvatel do SRN i je přesvědčil, že NDR už nemá žádnou substanci,“ okomentoval pro portál ČT24 sovětské reakce na Kohlovy záměry odborník na Německo z Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl. „Až během návštěvy Helmuta Kohla v Moskvě počátkem února Gorbačov souhlasil, že Německo má právo se sjednotit.“
Co byl vlastně Kohlův plán?
- Desetibodový plán byl osobní myšlenkou Helmuta Kohla; připravil ho v diskusi s několika spolupracovníky. Za nejdůležitější lze pokládat pátý bod plánu, ve kterém se Kohl zmínil o možnosti „rozvíjet konfederativní struktury mezi oběma státy v Německu s cílem vytvořit federaci, tzn. spolkové uspořádání“.
- Součástí Kohlova plánu bylo mimo jiné poskytnutí humanitární pomoci uprchlíkům z NDR a zintenzivnění pomoci, pokud bude proces změn ve východním Německu nezvratný. Kohl se též zavázal zjednodušit podmínky pro cestování mezi oběma německými státy.
- Ve vztahu k okolním zemím Kohl deklaroval nutnost pokračovat ve vztazích Západ-Východ, hovořil dokonce o „společném evropském domě“. Spojil znovusjednocení s další integrací Evropy, neboť „Evropské společenství nesmí končit u Labe, musí obhajovat otevření se Východu“.
Kohl s Gorbačovem se poprvé sešli 24. října 1988. V té době Kohl nevěřil tomu, že by se sovětským prezidentem mohl někdy jednat o znovusjednocení Německa. Na otázku, zda by jednou Gorbačov mohl nabídnout Němcům sjednocení zemí, Kohl odpověděl: „Nepíši futuristické romány jako Wells. To, na co se mě ptáte, patří do říše fantazie.“
Mitterrand: Sjednocení může vést k vytvoření nového Hitlera
Obavy ze sjednoceného Německa neskrýval ani francouzský prezident François Mitterrand; jeho odpor k jednotnému Německu nemohl zmírnit ani fakt, že ho s Helmutem Kohlem pojilo dlouholeté přátelství. V lednu 1990 dokonce při soukromém rozhovoru s britskou premiérkou Margaret Thatcherovou uvedl, že „sjednocení Německa může vést k vytvoření nového Hitlera a oživení vzpomínek na špatné Němce, kteří tehdy ovládali Evropu“.
Podobně negativní stanovisko zastávala i sama Thatcherová, měla strach z revize německých hranic. Její obavy ještě vzrostly v prosinci 1989 po zveřejnění 10bodového programu, který komentovala slovy: „Porazili jsme Němce dvakrát a teď jsou zpátky.“ Během svého jednání s Kohlem se potom nechala slyšet, že „je možné uvažovat o sjednocení německých republik teprve po 10 až 15 letech, kdy bude nepochybné, že jsou obě země demokraticky dostatečně pevné“.
V samotném Německu se do roku 1989 sice o sjednocení mluvilo, ale nešlo o TOP téma německé politiky. Část levice dokonce německé dvoustátí akceptovala jako součást poválečného vývoje a stabilizující element, tvrdí Handl. Drama uprchlíků a bořícího se autoritářského režimu ale německou veřejnost strhlo natolik, že němečtí občané sjednocení nejen podpořili, ale ve většině i akceptovali náklady s tím spojené. „Dodnes je sjednocení většinově vnímáno jako správný a pozitivní krok, nehledě na obrovské náklady, které nesl mj. prostřednictvím daní každý občan SRN,“ popsal Handl názor Němců na jednotné Německo.
Kohlův plán měl ale krátké trvání a vlastně se nerealizoval, protože už 19. prosince 1989 během návštěvy v Drážďanech Kohl pochopil, že dynamika sjednocení je daleko rychlejší a začal pracovat na bezprostřední přípravě sjednocení již v roce 1990.
Česká republika si v těchto dnech připomíná 25 let od událostí listopadu 1989. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24, kde kromě článků připomínajících přelomové události najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.
