Varšava - Polský katolický kněz Jerzy Popieluszko patří k nejznámějším postavám polského protikomunistického hnutí. Svým krajanům dodával sílu v období výjimečného stavu na počátku 80. let a na jím sloužené mše za vlast se sjížděli lidé z dalekého okolí. Jeho činnost byla trnem v oku komunistickému režimu, který nechal mladého kněze 19. října 1984 zavraždit tajnou službou. I po smrti však kněz Popieluszko zůstává v Polsku vysoce respektovanou osobností. V únoru 1997 byl církví zahájen proces jeho beatifikace (prohlášení za blahoslaveného) a nedávno byl o Popieluszkově životě a smrti natočen film, kde si sám sebe zahrál i Józef Glemp.
Kdysi zavražděný kněz Popieluszko dodnes Poláky oslovuje
Popieluszko, jenž se narodil v září 1947 ve vesnici Okopy na severovýchodě Polska, vystudoval seminář ve Varšavě. Poté, co byl v květnu 1972 vysvěcen na kněze, působil v několika kostelech, až se v roce 1980 dostal jako duchovní mezi dělníky z varšavských továren. V prosinci 1980 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav a vládu v zemi převzala Vojenská rada národní záchrany. Popieluszko začal následně ve varšavském kostele svatého Stanislava Kostky organizovat „mše za vlast“ a různé charitativní akce, které měly pomoci pronásledovaným. V květnu 1983 také mluvil na pohřbu mladého básníka Grzegorze Przemyka, který byl polskou policií ubit k smrti.
Ve svých kázáních Popieluszko nabádal k morálce a nevyhýbal se v této souvislosti ani politickým problémům své země. Hovořil o lidských právech, bránil ideály opozičního hnutí Solidarita a vyzýval k válce s nenávistí. Jeho heslem se stal verš z Bible: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“
Studio k vraždě kněze Popieluszka (zdroj: ČT24)
„Během výjimečného stavu zahájil ve varšavském kostele mše za vlast. V kázáních se snažil poukazovat na to, že komunistický režim není v pořádku, stejně tak mravní řád lidí, kteří se v něm angažují. Snažil se v dělnících uchovat naději, že církev stojí při nich, aby tu situaci nějak zvládli.“
Činnost stále populárnějšího kněze nemohla ujít pozornosti komunistických bezpečnostních orgánů. Bezpečnostní služba, polská obdoba československé StB, Popieluszka sledovala a zastrašovala. Několikrát byl zatčen a varován, aby se ve svých projevech vyhnul politickým tématům a omezil se pouze na záležitosti víry. Popieluszko se však odmítl tomuto nátlaku podřídit, a zrovna tak se rozhodl nevyužít šanci odejít na studia do Říma, kterou mu nabídl polský primas Józef Glemp. Právě na něj nevzpomíná Popieluszko zrovna v dobrém. Zazlíval mu, že na něj činil nátlak, aby místo spolupráce a svěcení mší pro Solidaritu odjel studovat do Říma. Popieluszko popsal rozmluvu s Glempem následovně: „I příslušníci tajné policie se ke mně chovali lépe než polský primas.“ Józef Glemp dodnes považuje podobnou verzi událostí za nespravedlivou.
Když se Popieluszko večer 19. října 1984 vracel z Bydhoště, zastavila jeho vůz poblíž Toruně skupinka tajných agentů oblečených do uniforem dopravních policistů. Popieluszkův řidič Waldemar Chrostowski byl přinucen nastoupit do policejního auta, z něhož se mu posléze podařilo za jízdy vyskočit, čímž si zřejmě zachránil život. Sedmatřicetiletý kněz, omráčený a zavřený v kufru téhož vozu, takové štěstí neměl. Jeho tělo, jež neslo zjevné stopy intenzivního bití, hodili agenti do přehrady u města Wloclawek, kde také bylo o několik dní později nalezeno.
Smrt známého a oblíbeného kněze nebylo možné utajit. Popieluszkova pohřbu, který se konal 3. listopadu 1984, se zúčastnily davy Poláků a pietní akce se proměnila v manifestaci proti komunistickému režimu. Z místa posledního odpočinku kněze Popieluszka se stako poutní místo.
Zřejmě právě obava z masových nepokojů přiměla předsedu rady ministrů a šéfa polských komunistů Wojciecha Jaruzelského, aby vykonavatele vraždy vydal. Čtyři lidé, kteří se na vraždě Popieluszka podíleli, byli v únoru 1985 při takzvaném toruňském procesu odsouzeni do vězení na dvakrát 25, 15 a 14 let. Trest jim byl později snížen, a tak se poslední z nich, kapitán Grzegorz Piotrowski, dostal na svobodu po 15 letech. Skutečný viník akce však nikdy potrestán nebyl. Z vydání rozkazu k akci, která skončila smrtí, byl podezřelý někdejší šéf polské komunistické policie a náměstek ministra vnitra generál Wladyslaw Ciastoń. Pro nedostatek důkazů však byl v prosinci 2002 obžaloby zproštěn.