Kvůli dalekonosnému dělostřelectvu na obou stranách tvoří frontovou linii na jihu Ukrajiny systém zákopů. Nachází se mezi Mykolajivem, který ovládají Ukrajinci, a okupovaným Chersonem. Prostor mezi nimi neovládá nikdo, i navzdory tomu ale v oblasti zůstávají desítky lidí. Na jižní Ukrajině natáčel zpravodaj ČT Jakub Szántó.
Co na první pohled připomíná zákopovou válku z první světové, se ve skutečnosti vede za pomoci neviditelných, zato vševidoucích dronů, které navádějí bombardování.
„Máme tu mladé kluky, kteří nemají bojové zkušenosti. Snažíme se jim předat ty své, které jsme každý získal ve válce od roku 2016, 2015, 2014,“ popisuje situaci na frontě zástupce velitele frontové hlídky Petro.
Jižní fronta je dlouhá stovky kilometrů. V zóně uprostřed zůstala zkáza po běsnění okupantů a skoro úplně mrtvo. Kdo mohl, ten odjel.
Třeba vesnice Ševčenkovo měla před válkou sedm tisíc lidí. Měla ale smůlu a krátce po začátku invaze ji obsadili okupanti. Ukrajinské síly ji sice osvobodily, ale dodnes je pod palbou. Na místě zůstalo jen několik desítek lidí.
„Zůstali jsme a děláme, co můžeme. Kam bychom jeli? Budeme žít, jak jsme žili doteď. No, možná ne úplně stejně. Všechno je rozbombardované. Ale budeme se snažit, aby to někdo opravil,“ říká Ljubov, handicapovaná žena, která ve vesnici zůstala spolu se svým mužem.
O občasné zásobování se v poničené zástavbě starají vojáci. Důstojník Serhij páru šedesátníků slíbil, že Evropa pošle zbraně, které ruská děla vytlačí mimo dostřel.
V prázdné čtvrti zůstala ještě jedna žena stejného jména, které ukrajinsky i rusky znamená láska. Jen díky páru sousedů není 85letá dáma úplně sama. „Přežila jsem předchozí válku, když mi byly čtyři. Jak pokračovala válka, já jsem rostla. A myslím si, že teď přežiju i tuhle válku,“ říká Ljubov Dmitrijevna.
Ukrajinští obránci věří, že na jejich straně je spravedlnost a vyšší pravda. Dobře ale vědí, že útočníci se k místu už jednou probili.
